O zemi:

Tuniská republika Rozloha: 163 610 km2 Počet obyvatel: 10 175 014 Hlavní město: Tunis Hustota zalidnění: 60 obyv./km2 Státní zřízení: republika Hlava státu: prezident Nejvyšší hora: Dlabal Sambo (1 544 m n. m.) Obyvatelé: 98 % Arabové, zbytek Evropané a Židé Úřední jazyk: arabština, v obchodě častá francouzština Náboženství: 98 % islám, zbytek křesťanství a judaismus Měna: tuniský dinár TND (cca 1TND = 13Kč) Čas: stejný jako v ČR, ale není časový posun, tzn. v létě -1h Pro organizované zájezdy není vízum potřeba. Pokud se však do země chystáte na vlastní pěst, neobejdete se bez něj. Vše se dá vyřídit na Pražské ambasádě. Cena za jeden vstup na požadovanou dobu je 800 Kč. K vyřízení potřebujete 2 pasové fotografie a 2 vyplněné formuláře. Vyřízení obvykle netrvá déle než 3 dny.

Ekonomika:

Hospodářsky se Tunisko řadí k pokročilejší skupině rozvojových států. Podle hodnocení z konce 80. let se řadí na 4.-5. místo v Africe. Tuniská ekonomika z velké části závisí na turismu, přesto i průmysl tvoří její nedílnou složku. Nejdůležitějším odvětvím průmyslu je těžba nerostných surovin, která tvoří zhruba 1,4% hrubého domácího produktu. Nafta a benzin představují okolo 25% veškerého vývozu, ale Tunisko má nedostatek rafinérií. Největší zásoby ropy jsou soustředěny v podmořském ložisku Isis. Na severu země se v menším množství těží železná ruda a olovnato-zinkové rudy. Tunisko zaujímá čtvrté místo ve světě v těžbě fosfátů.Na základě toho se produkují ropné výrobky. Nejvíce se exportují oděvy a oděvní doplňky. Vyváží se také olivový olej, ovocné a rybí konzervy, ale většina potravin se musí dovážet. Příjmy z cestovního ruchu, který má k dispozici příjemné klima, mnoho písčitých pláží a kulturních zajímavostí, se blíží 10% hodnoty hrubého domácího produktu.  Téměř socialistický model ekonomiky nahradila v roce 1987 liberalizující se ekonomika a tuniské hospodářství tak zažívá převážně pozitivní výsledky. V posledních letech dochází pomalu k další privatizaci a omezování byrokratických zábran pro podnikání. V roce 1998 podepsalo Tunisko asociační smlouvu s EU, která zemi umožňuje využívat výhod vzájemného obchodu s Evropou. Důsledkem této dohody je také omezování obchodních bariér a pokračující privatizace. Železniční a silniční síť patří k nejlepším v severní Africe. Významná je námořní doprava, ale také potrubní podmořské spojení do Itálie.

Doprava:

Tunisko má ze všech afrických zemí nejrozvinutější železniční dopravu. Avšak, když vlaky stávkují, dá se využít jen hromadných taxíků - louage, které jezdí po předem stanovené trase. V Tunisku je velmi dobré značení směrů a cest. Vozový park obyvatel je ve velmi špatném stavu, auta jsou odřená a někdy jim chybí i světla. Převládají především vozy značky Peugeot (404, 504)  v různých variantách, které jsem nikdy před tím neviděl. Z nových aut je velmi rozšířená Dacia Logan. Téměř každý bez ohledu na věk osedlává svého oře – moped MBK nebo-li Motobekan. Na mopedech se jezdí i v protisměru a přepravují s nimi třeba i 4 lidi a nebo spoustu nemožných věcí. Řidiči jsou velmi opatrní a nepředjíždí za každou cenu. K cyklistům jsou velmi ohleduplní a rádi je pozdraví. V Tunisku jsme projížděli horami a pouští, tudíž otevřenou krajinou, kde nebylo možné se jen tak schovat a navíc foukal velmi silní protivítr. A tak se stávalo, že i po rovině jelo kolo tak jako u nás do kopce.

Kuchyně:

V Tunisku patří mezi nejtypičtější pokrmy kuskus v mnoha úpravách, který se poslední dobou velmi rozšířil i po Evropě. Jedná se o hrubší krupici z tvrdé pšenice a upravuje se v páře spolu s čerstvou zeleninou a kousky masa. Na jídelníčku figuruje s oblibou také množství zeleniny a mnoho druhů čerstvého ovoce, vše z vlastní produkce. Typickým artiklem jsou však datle, které se pěstují zejména v oblasti Tozeuru.

Harissa - je pasta z papriky a koření a je to červené a hodně pálivé.

Cammounia - vnitřnosti nebo plody moře v omáčce

brik a l´ oeuf - vaječná omeleta v listovém křupavém těstě

salat mechouia - drcené grilované papriky a rajčata v olivovém oleji

Velbloudi:

Velbloud se dožívá 25 let a velbloudice může mít za život až 15 mláďat. V Africe jsou jen jednohrbí, dvouhrbí pobíhají v Asii. Velbloud se krmí sám keříky v poušti, vydrží až 2 týdny bez vody, a pokud se dostane ke zdroji vody, je schopen zaráz vypít až 100l. Uveze na svém hřbetu až 500kg. Pokud se na velbloudu závodí, jezdec sedí před hrbem a kope velblouda do krku, jinak turisté sedí za hrbem. Velbloudy jsou označení vypáleným tetováním a podle toho se pozná, kterému kmenu patří. Podle barvy srsti se určí, k jakým účelům se velbloud využije. Velbloud s bílou srstí (Mehari) je vhodný pro závody, hnědák je dobrý nosič a společník. K vození nákladu se využívají jedině samci, samice má poslání přivést na svět velbloudě. Samice žijí ve skupinách, kterou hlídá jeden samec. Volně pobíhající velbloud v poušti je proto zpravidla samice.

Datle:

V palmériích se pěstují datle, a to tak, aby měli co největší výtěžnost. Na palmu se leze celkem třikrát, poprvé při ručním opylování, po druhé je třeba plody zabalit do igelitu a na konec při sklizni. Datle se sklízí v období vánoc. Z jedné samčí palmy lze opylit až 50 palem samičích. Palmérie je tří stupňová. Kromě datlí tu rostou i granátová jablka a pšenice. Vyhlášené datla se sklízí v oblasti Tozeur a jmenují se Deglet el Nour (prsty světla).

Poušť:

Poušť je neúrodná oblast, která trpí nedostatkem srážek. Největší pouští je Sahara, která zasahuje i do Tuniska. Erg jsou pouště písečné, hamady kamenité a serír je štěrkovitá poušť. I na Sahaře v Tunisku jsou hluboké studny (100m), kde lze získat vodu. Místní průvodci tyto studny znají a vědí jak  se k nim dostat. Sahara se neustále rozšiřuje, a tak vesnice na okraji jsou zaváté pískem, který musí pravidelně odklízet, jinak by vesnička zmizela v propadlišti dějin.

Tunisko a film:

Tunisko inspiruje filmaře z celého světa. Navíc místní lidé jsou velmi šikovní, a tak známí režiséři zde nachází kvalitní spolupráci. V horské oáze Midés byl natáčen film Anglický pacient, ačkoliv se děj odehrával v Egyptě. George Lucas umístil své Hvězdné války do oblastí poblíž Nefty,  Matmaty a ksaru Hadada. Některé scény z Angeliky byly zase natáčené na severu země ve městě Sidi Bou Said. Do Tuniska také zavítal hrdina Indiana Jones, kde scény představující Káhiru, byly realizované ve městě Kairouan. Město Monastir zase přilákalo film Život Briana, satiru z dílny Monty Python.

Islám:

Nejmladší ze světových, monoteistických náboženství, vznikl v 7. Století v nehostinné oblasti horké a vyprahlé země, mezi Asií a Afrikou. Žili tam převážně nomádští Beduíni, kteří se živili mlékem a datlemi a žili ve stanech ze zvířecích kůží. Mezi kmeny vládla krevní msta, za to však ctili velkorysost, loajalitu a odvahu. Právě tito lidé přijali Islám jako naději a víru v lepší život. Islám dnes bývá v západních zemích představován vousatými muži se samopaly či teroristickými akcemi, vedenými pod praporem Islámu. Takovéto nepochopení nebo zkreslování často i záměrně, není v historii nic nového a zvláštního. Už v dobách křížových výprav (11. Až 13. Století) bylo náležitě třeba vykreslit postavu Mohameda, který ohrožoval křesťanský svět… Mohamed se narodil kolem roku 570 n.l. v Mekce. Během jeho života se mu zobrazilo zjevení, že je si ho bůh (Alláh) vybral za svého proroka. Mohamed byl vážený obchodník a měl šest dětí. Po třech letech od prvního zjevení, uvěřil a vystoupil veřejně. Kázal mimo jiné, že povinností bohatých je rozdělit se o svůj majetek s chudými. Zpočátku se setkával s lhostejností a posměchem. Mnozí z jeho přívrženců byli chudí lidé, kteří přijímali Alláhovo poselství jako víru v lepší život. Později začal mít úspěchy, ale i projevy nepřátelství, zejména od bohatých kmenů. A tak roku 622 prchl z Mekky do Jatribu, dnešní Medíny v Saudské Arábii. Tento Mohamedův útěk (hidžra) je považován za počátek islámské éry a proto rok 622 je také počátkem muslimského kalendáře. Právě v Medíně prokázal Mohamed své schopnosti být politickým, ale i vojenským vůdcem. Během krátké doby vytvořil nový model společnosti, ve které jsou si všichni lidé rovni. Dokázal i své nepřátele obrátit na Islám. Později se do Mekky vrátil, v rámci boje (630n.l.) a prohlásil Mekku za centrum Islámu. Dlouho se Mohamed pokoušel obrátit na Islám i Židy a Křesťany. Pokládal Islám za nové zjevení, a křesťanskou a židovskou víru za své předchůdce. Mnohé výroky koránu, jsou paralelou ke starému a novému zákonu. Křesťanská představa o Ježíši, jakožto božím synovi, je v Koránu striktně zamítnuta. Když se však nedařilo obrátit Židy i Křesťany z Medíny k Alláhovi, zrušil své kompromisy s židovskými rituály a vytvořil nové. Místo zvonů upozorňoval věřící Muezzin. Věřící se modlí směrem k Mekce a ne k Jeruzalému. Půst nahradil Ramadán. A to vše dokázal za neuvěřitelných 22let. Když Muhamed náhle zemřel (632 n.l.), došlo ke krizi, protože neurčil svého nástupce. Nakonec se jím stal jeho tchán, který zase sjednotil odpadlé muslimské kmeny. Korán je slovo boží pro všechny Muslimy. Zpočátku byl tradován ústně, nebo zapisován na palmové listy, ploché zvířecí kosti, kameny a kůži. Svatá kniha Muslimů byla definitivně uspořádána až po smrti proroka, kolem roku 655. " 114 kapitol (súra) a každá se dělí na verše (ája), kapitoly jsou řazeny podle své délky. " 6200 veršů - 77000 slov " Náboženské právo - šaria stanovuje vztahy mezi věřícími a bohem, ale i mezi lidmi samotnými. Muslimové věří, že je jediný bůh - Alláh, věří v proroky: Adam, Noe, Abrahám, Mojžíš, Šalamoun a nakonec Mohamed. K modlitbám svolává věřící z Minaretu muezzin, dnes již technika. Před motlitbou je třeba se rituálně omýt, obléci si čisté šaty, které zakrývají skoro vše. Muslim si zuje boty a modlí se i na rituálně čistém místě - kobereček, a když jej nemá, postačí i noviny. Pokud někdo nemůže z jakéhokoli důvodu vykonat, lze tak i zpětně ji nahradit. Ramadán je muslimský svátek a trvá 30 dní. Během této doby se Muslimové postí, ale neznamená to, že by hladověli celý měsíc. Půst začíná ráno, když je možno rozeznat bílou nit od černé a končí se západem slunce. Během této doby se nesmí nic jíst, pít, kouřit, milovat se a neslušně hovořit. Konec Ramadánu pak bývá bouřlivě oslavován. Aby se stal z Muslima opravdový Muslim, musí absolvovat alespoň jednou pouť do Mekky, anebo vícekrát do jiných poutních míst. Ženy vždy takovou pouť absolvují v doprovodu svého muže nebo příbuzného. Před vstupem do Mekky se převléknou do poutního oděvu, zvaného Ihrám. Oděv je bílé barvy a bez jediného švu. Tímto se poutníci dostávají do stavu zasvěcení a od této doby se nesmí holit, česat, stříhat nehty, vlasy a vousy. Nesmí zabíjet zvířata, trhat rostliny a mít pohlavní styk. Poutní obcházejí svatyni Kábu, kde je uložen posvátný černý kámen. Pouť vrcholí zaříznutím obětního zvířete, maso se pak rozdá chudým.

Pět pilířů muslimské víry:

1) VÍRA - Vyznání víry: "Vyznávám, že není boha kromě Alláha a Mohamed je jeho posel." Tím se člověk, stává Muslimem.

2) MODLITBA - Pětkrát denně modlitba směrem k Mekce.

3) ALMUŽNA - Platit náboženskou daň na sociální účely.

4) PŮST - Postit se při Ramadánu.

5) POUŤ - Jedenkrát za život vykonat pouť do Mekky, to znamená hadždž. Když pouť muslim vykoná, má právo se titulovat jako hadžii.

Muslimové nejedí vepřové maso, krev a zvířata, která nebyla rituálně zabita podříznutím krční tepny. Nesmí pít alkohol, holdovat hazardu a lichvě. Džihád je boj za šíření a obranu Islámu. Je to také boj proti hříchu a pokušení. Podstatný rozdíl mezi křesťanstvím a Islámem spočívá postoj k válce, což by se dalo považovat za šestý pilíř. Zatímco Ježíš vyslal své učedníky, aby šířili víru v míru, Muhamed vyzval své přívržence, aby šířili Islám mečem. V praxi, ale tento rozdíl neměl velký význam, neboť podmaňování světa křesťanskými vládci bylo rovněž krvavé. Hvězda a Půlměsíc - Toto je velice častý znak, který se dá najít například na vlajce Turecka nebo Pákistánu. V různých pozicích se objevuje ještě na několika vlajkách islámských zemí. Tento symbol je hlavním znakem islámské víry. Zobrazuje půlměsíc a planetu Venuši jako Jitřenku. Pět cípů planety Venuše symbolizuje pět pilířů Islámu. Půlměsíc byl symbolem Konstantinopole, hlavního města Východo-Římské říše (nyní Istanbul). Když Turci, vedeni Muhammedem II, roku 1453 dobyli Konstantinopol tak společně sní převzali i symbol půlměsíce, ale změnili jeho polohu (původně byl naležato - ) takže se z něj stal ubývající měsíc (pro lidi žijící na severní polokouli). Nyní se stal půlměsíc symbolem Ottomanské Turecké říše. Takto byl používán až do konce 18tého století. Na začátku 19tého století se k půlměsíci připojila hvězda. Nejdřív nebyla pěticípá, ale brzo se jí stala.

Tuniská revoluce 2011:

Tuniská revoluce na přelomu roku 2010 a 2011 vypukla poté, co se 17. prosince 2010 upálil šestadvacetiletý mladík Muhammad Buazízí, když mu policejní hlídka opětovně zkonfiskovala ovoce a zeleninu, protože ji prodával na tržišti bez povolení. Přestože se režim Buazizíův případ snažil prezentovat jako ojedinělý incident, ztotožnily se s ním tisíce jeho vrstevníků s podobným osudem, neboť více než 70 % nezaměstnaných v Tunisku je ve věku 15 až 29 lety a pro mnohé z nich je frustrující, že nemohou najít práci, ačkoli absolvovali střední školu nebo dokonce univerzitu. Následné pouliční protesty se autoritářský režim prezidenta Zín Abidín bin Alí snažil potlačit represí, čímž jim dodal nový rozměr − původní sociální požadavky demonstrantů se postupně zpolitizovaly. V televizním vystoupení 13. ledna prezident bin Alí oznámil, že zakázal zásahovým jednotkám používat proti demonstrantům střelné zbraně, že už nebude kandidovat v příštích prezidentských volbách a přislíbil vyhlášení parlamentních voleb ještě před vypršením svého mandátu. Dále slíbil "úplnou" informační svobodu a přístup k internetu, který byl v Tunisku dosud značně omezen, a také nižší ceny chleba, mléka a cukru. Jeho televizní vystoupení vyvolalo masové oslavy v centru Tunisu i v některých menších městech. Následujícího dne však protivládní demonstrace pokračovaly, demonstranti obsadili i střechu ministerstva vnitra.Prezident proto rozpustil vládu a vyhlásil v zemi výjimečný stav, zákaz shromažďování více než tří lidí a prodloužil zákaz nočního vycházení od 17:00 do 7:00. Armáda následně obsadila mezinárodní letiště a byl uzavřen vzdušný prostor. Ještě předtím však prezident bin Alí odletěl ze země, což večer 14. ledna ve státní televizi oznámil předseda tuniské vlády Muhammad Ghannúší. Bin Alí poté, co ho odmítla přijmout Francie, přistál 15. ledna časně ráno na letišti v Džiddě v Saúdské Arábii, kde nalezl dočasný azyl. Dne 20. února ale tuniská vláda požádala Saúdskou Arábii o bin Alího vydání, aby mohl být vyšetřen jeho podíl na zabíjení demonstrantů. Tuniské demonstrace a následná změnu režimu vyvolaly rozsáhlé protesty v mnoha dalších muslimských zemích především na severu Afriky (protesty bývají souhrnně označovány jako arabské jaro). Demonstrace v Egyptě vedly v únoru 2011 k odstoupení prezidenta Mubaraka. Protesty se konaly také v Libyi, Bahrajnu, Saúdské Arábii, Džibutsku, Sýrii, Íránu, Jemenu, Alžírsku a v Maroku.

Ceny:

voda - 0,5 - 2TND

Coca Cola - 0,8 až 2TND

Bageta 0,3

večeře 4 až 15

nafta 1TND