|
Po
chladné a tvrdé noci jsme posnídali tradiční snídani, chléb
s datlovou marmeládou, a znovu nasedli koráby pouště. Velbloud má
výbornou paměť, a trasu, kterou jednou prošel si pamatuje navždy.
Po dvou hodinách kodrcání nás stadión v Douz přivítal dalšími
atrakcemi. Jednak bylo možné letět rogalem nad pouští, o čem
jsem dost silně uvažoval, avšak s ohledem na rozsah pojištění,
jsem tento nápad zavrhl. Přesto jsme s Ondrou jednu atrakci
vybrali a to 30 minutový okruh s motokárami na písečných dunách.
Perfektní adrenalinová zábava, dlouhé skoky a velmi prudké sjezdy.
Tento zážitek velmi silně zacvičil s mým rozpočtem, po
odečtení ceny 40TND (z čehož se dá žít několik dní),
jsem byl záhy na mizině. Kolem poledne jsme se vrátili do hotelu
20 Mars pro naše ustájené speciály a v půl třetí jsme
opustili Douz. Namířili jsme to směrem na Matmatu, cesta byla
do kopce, proti větru a hlavně jednotvárná. Honza a Iva si
stopli vůz, a ten je dovezl přímo k Tarzanovi, ostatní jeli
jak mohli. Věra s Přemkem dorazili více než hodinu po nás.
Ubytování bylo opět dobrodružné v berberském stanu.
Café Tarzan se jmenuje podle svého majitele. Tarzan však byl skleslý,
měl něco s rukou a tak mu pomáhal jeho přítel, který nám
připravil velmi chutnou večeři s krůtím masem. Ovšem
kuchyně, kde jídlo připravoval byla nevábná, a tak i večeře
byla dobrodružstvím. Stan byl sice
dimenzován pro naši výpravu, avšak počet dek a matrací nám
nestačil. Zbylo na mne Záhořovo lože, ovšem spal jsem vedle
hezké průvodkyně, na kraji stanu a měl nádherný výhled na
hvězdnou oblohu.
|
