|
Konečně
pořádné spaní v chladu! Posnídali jsme opět tuniskou
klasiku datlovou marmeládu s bagetou, ovšem té v ošatce příliš
nebylo. U vedlejšího stolu seděla Jihoameričanka, která si
odběhla pro cigarety. Iva neváhala a vypůjčila si od ní
pro nás několik kousků veky. Docela ve mně hrklo, když
jsem slečnu zpozoroval, jak se vrací. Později jsme ji zahlédli
na schodišti, jak místo snídaně bafá jednu cigaretu za druhou.
Z Matmaty jsme se spustili z kopce a pak silnice začala opět
stoupat, ovšem výhledy byly jedinečné. Z jedné strany v dálce
v oparu moře a z druhé strany vyzývavé hory a rozvrásněná
krajina. Zanedlouho jsme sjeli do vesničky Téchine, poslední
vesnice před sjezdem na nezpevněnou cestu. U malého krámku nás
odchytil pán, který zjevně snídal a ulomil kousek bagety, kterou
smočil do olivového oleje a nabídl nám. Ondra odvážně
ochutnal a potvrdil, že olej je výtečný, nemohl jsem urazit, a
obavy jsem ponechal stranou a rovněž okusil. Takový olej jsem
dlouho nejedl, měl opravdu výraznou chuť oliv. Atmosféru
dokresloval malý chlapec, který si hrál poblíž, jemuž tekla velká
nudle z nosu. V krámku byla zaparkovaná motorka československé výroby
Jawa. Pak následoval přejezd hor, který aspoň pro většinu
z nás byl velmi zajímavý a pěkný. Těžko to nesla Věra,
která mnohdy i z kopce kolo tlačila, zkrátka nebyla si na tom
kole jistá. Ačkoliv jsme jeli po šotolině, tak značení
bylo velmi dobré, na některých místech postavili stavbu, aby na
ní mohli namalovat ukazatel. Cesta se vlnila podél kopců a mírně
klesala do širokého vádí, pak začala nepříjemně
stoupat. Na cestě byly kameny a oblázky, a tak se kolo občas
zastavilo. Slunce nepříjemně pálilo a už jsem byl poměrně
hladový. Ondra, nejlepší jezdec výpravy byl někde vpředu,
a tak u betonového ukazatele již na kopci, jsem v malém stínu o rozměrech
1 x 2,5m začal obědvat. Za nedlouho dorazil Jarda a přisedl
si a obědvali jsme společně. Ani jsem netušil, jak o takový
malý kus stínu bude zájem, když přijela Iva a chtěla si
rovněž přisednout. Při uvolňování místa se mi
konzerva s tuňákem obrátila vzhůru nohama, a tak mě vzápětí
přešla chuť k jídlu . Sedl jsem na kolo a odjel o kus dál,
kde k mému překvapení odpočíval Ondra, jak jinak než pod
olivovníkem. Našel jsem si svůj olivovník a více než hodinu
jsem čekal na zbytek výpravy. Poslední část cesty byla sice
po silnici, ale
proti větru. S Ondrou jsme si pak udělali zajížďku, ale
přesto jsme se se skupinou sešli v Zamour ve stejný čas.
Čekal nás hotel opět ve stylu troglodytního obydlí s velmi hezkou výzdobou.
K večeři jsme opět snědli cous cous, který byl velmi
hezky nachystán a podáván. Jardu trápila již několikátý den Achillova
pata a sotva se mohl hýbat.
|
