5. den - 1.5.2012

Čekala nás další náročná etapa otevřenou krajinou, tentokráte přes další solné jezero Chott El Jerid. Z Tozeuru jsme jeli směrem k vesničce Degache, která je proslulá svojí palmérií, vesničku jsme objeli spodem a dostali se tak snáze na hlavní silnici přes jezero. Při čekání na Věru, jsme si popovídali s policisty, kteří strážili tuto křižovatku. Řada lidí v Tunisku začne stavět domy a v průběhu stavby zjistí, že v místě stavby nebudou mít vodu nebo plyn, a tak stavbu zastaví. Proto je v Tunisku, ale nejen tady, řada rozestavěných a nedokončených domů. Policisté byli velmi ochotní a nabízeli nám, že zastaví nějaké auto, které nás převeze přes jezero. Jízda přes jezero byla stejně obtížná, jako etapa z předchozího dne. Foukal silný protivítr a slunce pěkně rozpalovalo. Naštěstí v půlce jezera je řada kaváren, kde se člověk může osvěžit studenou Coca Colou. Silnice přes jezero je vybudovaná na náspu a na ploše jezera se rozprostírají solné pláně. I sem dorazily těžařské firmy a pravděpodobně těží fosfáty, stejně jako poblíž městečka Moularez. V kavárničkách lze zakoupit kromě nápojů i nerosty a jiné suvenýry nebo datle, zaručeně ty nejlepší z Tozeuru. Pouštní růže jsou velké krystaly soli, které se uměle obarvují a pak se namočí do slané louže v jezeře, kde získají blyštivý solný povrch. Přemek s Věrou si stopli auto a nechali se přes jezero převést. My jsme pokračovali dál do města Kebili. Na obzoru jsem spatřil velkou stavbu, ze které unikal kouř. Jak jsem později zjistil, nešlo o kouř, ale o páru, která unikala z vodního chladiče. Některé prameny jsou totiž vařící a pro zavlažování palmových hájů je třeba vodu ochladit. Chlazení pracuje na principu chladících věží jaderné elektrárny. Městečko Kebili nemá žádnou významnou památku nebo starou medínu, přestože jde o jednu z nestarších oáz v severní Africe. Na rozdíl od jiných měst je zde velké zastoupení nejen Arabů, ale i Berberů a Černochů. Byli jsme ubytovaní v hotelu Kittam, který ještě před revolucí v roce 2011 patřil k těm lepším. Měl i bazén, který byl zdevastovaný, na cokoliv jsem sáhl, to zůstalo v ruce. Podařilo se nám vyplavit koupelnu, utrhnout schodišťový vypínač. V noci neuvěřitelně protahoval vítr škvírami v oknech a dveřích, které při otevření a následném zavření silně práskly. Na večeři jsme zašli do centra města a opět jsme se báječně najedli v bezejmenném podniku.

Chott El Jerid je obrovské slané jezero s rozlohou cca 5000 km2. Jeho délka činí 250 km a šířka 20 km. Nachází se v úrovni 23 metrů pod hladinou moře, což z něj činí nejnižší bod Tuniska. Je součástí pásma solných jezer tzv. chottů, táhnoucích se od Gabeského zálivu se až do Alžírska. Většinu roku je jezero vyschlé. Jeho povrch tvoří solná krusta, jejíž krystaly září do dálky bílou barvou. Cestou můžete narazit na krásné pouštní solné růže, které vznikají z oxidu křemíku a chloridu sodného.