14. den - 10.5.2012

Kola byla sbalená do vaků na cestu letadlem, a my jsme se vypravili na autobusové nádraží. Naše cesta pokračovala do města Kairouan, velmi významného města pro Tunisany, ale i všechny Araby.  Bez kol nám stačil jeden vůz (louage) a cesta stála v jednom směru 4TND na osobu. Řidič zastavil hned naproti velké mešitě. Po zaplacení vstupenky, platné pro všechny památky v Kairouanu, jsme vyrazili na první prohlídku. Byl mi zapůjčen přehoz přes holé nohy a mohl jsem vstoupit do samotné mešity Sidi Ogba. Prohlídka byla velmi zajímavá s dobrým výkladem. Na nádvoří je několik studní, které dodnes slouží k očistě věřících. Obvod studny má hluboké zářezy od lan, kterými lidé tahali vodu nahoru po celá staletí. Na nádvoří jsou k vidění sluneční hodiny. Věž minaretu je vysoká 32m a Muezzin naživo promlouvá jen v pátek. V ostatní dny ho nahradil záznam na CD. Na stěně minaretu jsou dvě tabulky, psané latinkou, zřejmě smontované z nějaké římské památky. Jenže, když je Arabové montovali, tak jednu otočili vzhůru nohama, protože nápisy nedokázali přečíst. Minaret je však veřejnosti nepřístupný, tam smí jen Muezzin. Modlitební místnost je přístupná 17-ti dveřmi, ovšem jen pro Muslimi a je rozdělená na dvě části, pro muže a ženy. Dominantou místnosti je obrovský lustr, osazený svíčkami. Materiál na stavbu se sbíral z celého Maghrebu. Proto každý pilíř v mešitě je různě dlouhý s rozmanitými ornamenty. Mešita je osazena více než 500 pilíři z nichž 414 se nachází v modlitební místnosti. Pak jsme chaoticky procházeli město, ale kupodivu jsme nic neminuli. Mešita u tří dveří byla zavřená a je zajímavá tím, že jedny dveře jsou pro muže, druhé pro ženy a třetí pro děti. Za chvilku jsme slyšeli klapání tkalcovských strojů. Každý klapal jinak a zpracovával různé druhy vlny nebo nití. Kairouan je proslulý řemeslnou výrobou a zdejší koberce jsou velmi žádané. Pak nás ulovili prodavači koberců v domě Guvernéra. Dům je celý vyzdoben koberci a prý jej navštívil i prezident Václav Havel při své návštěvě Tuniska. Zprvu to bylo zajímavé, spousta místností plných ebenového nábytku a koberci. V jedné místnosti žena předváděla ruční tkaní koberce, vše s výkladem průvodce. Žena tká koberec jen podle paměti a používá vzory, které vypozorovala na kobercích v mešitě. Každý kus je originál. V zápětí jsme byli posazeni, stejně jako čeští důchodci na prodejních zájezdech, a začali nám nabízet koberce. Netrvalo dlouho a podařilo se jim mne ulovit. Koupil jsem si berberský koberec za 70EUR. Jarda mi poděkoval, že jsem je všechny zachránil. Zabalený koberec mi pak byl ochranou před dalšími nákupy v medíně Kairouanu. Další zastávkou byl dům Bir Barrouta, který byl postaven v 17. století a je známý svojí studnou. Legenda praví, že tento vodní zdroj je napojen na pramen do Mekky. Vodu ze studny věřící získávají pomocí žentouru, kterým hýbe velbloud se zavázanýma očima. Pak jsme na chvilku opustili medínu a zavítali do mešity Zeitounna, kde nám byl zapůjčen ohoz přes naše krátké kalhoty. Opět to byla výjimečná stavba s nádherným podloubím. Na okraji medíny se nacházejí dvě vodní nádrže, které nechal postavit panovník Aghlab v roce 860. Vodní nádrž má v průměru 130m a je hluboká 4,5m. Voda byla do nádrží dopravována akvaduktem, dlouhým 36km. Prošli jsme si ještě souk a pak vyrazili zpět do Sousse. Kromě nákupů jsme se ještě s Ondrou nechali ostříhat. Ondra byl odvážnější a nechal se i oholit. Den jsme zakončili na střeše hotelu s pivkem a olivami.

Medína je obklopená neproniknutelnými 7 km dlouhými hradbami. První hradby zde byly postaveny v roce 762 po Kristu, ale ty současné pocházejí z 18. století, kdy byly doplněny ještě dvacítkou válcových věží. V současné době mají hradby čtyři brány. O něco dále směrem do centra se tyčí mešita Tří dveří pocházející z 9. století, která patří k nejstarším sakrálním stavbám v medíně. Založil ji Mohammed bin Kajruván el-Ma´a fri, ale pojmenovaná byla podle tří portálů – jeden je vyhrazen mužům, druhý ženám a třetí dětem. Průčelí mešity je pokryto kúfskými nápisy a květinovými ornamenty. V centru medíny, v ulici Rue des Cuirs, se nalézá studna Bir Barouta z 8. století, pojmenovaná podle světce z 13. století. Voda byla a je čerpána pomocí soustavy kol, kterými otáčí velbloud. Mnozí věří, že právě tato studna je napájena pramenem, který v minulosti objevil vojevůdce Okba ibn Náfi. Traduje se, že každý, kdo se ze studny napije, se do Kairouanu jednou vrátí. Na severním okraji medíny se tyčí nejvýznamnější památka Kairouanu a tou je Velká mešita neboli mešita Sídí Okba pojmenovaná podle svého zakladatele. Původní mešita vznikla již v roce 670 po Kristu, ale byla úplně zničena. Převážná část budovy, která je zde k vidění dnes, pochází z 9. století, ale během staletí byla několikrát architektonicky upravena. V současnosti patří k nejstarším a největším modlitebnám v celém islámském světě a je významným poutním místem. Modlitební síň má 17 uliček, které jsou rozděleny řadami sloupů. Kupole zdejšího „mihrábu“ (výklenku směřujícího k Mekce) se pyšní bohatší dekorací, než mají ostatní kupole mešity. Součástí mešity je také minaret vypínající se nad rozlehlým nádvořím, postavený v letech 724 – 728, který se tak řadí k nejstarším dochovaným památkám svého druhu. Do horního patra vede 129 schodů. Hlavní tepnou medíny je Avenue 7 Novembre, jejíž velká část pochází ze 17. a 18. století. Dodnes je ulice lemována dílnami, kde se produkují tradiční tuniské rukodělné výrobky. Ulice vede také skrz místní súky (trhy), kde to doslova překypuje krámky a dílnami s měděnými nádobami, koženým zbožím a kairouanskými koberci. Také mimo medínu se nachází řada zajímavých památek, které je poměrně snadné obejít pěšky. Určitě byste si měli zajít prohlédnout Aghlabovské nádrže z roku 860, které byly vystavěny na příkaz aghlabovského prince Abú Ibrahíma Ahmeda. Nádrže tvořily část rozsáhlého hydrotechnického systému, který byl považován za jeden z nejvýznamnějších vodárenských děl v tehdejším arabském světě. Díky tomuto mistrovskému dílu bylo město zásobováno vodou a pole kolem Kairouanu byla zelená i během období sucha. Voda v nádržích se shromažďovala během období dešťů, ale přiváděna byla také 35 km dlouhým akvaduktem z Djebel Cherichery. Největší nádrž má průměr 128 metrů a je 4,5 metru hluboká. Typickým příkladem kairouanské architektury je také mešita Zitouna, neboli Olivová mešita. Mešita je obehnána mocnými hradbami a její minaret se vyznačuje obdélníkovým podstavcem. Nezapomenutelná bude jistě návštěva Muzea ONAT – Organization Nationale de l´Artisanat Tunisien, které pečuje a množství koberců zhotovených kočovnými tkalci. Na kobercích jsou patrné silné turecké a anatolské vlivy a k nejcharakterističtějším prvkům patří červené pozadí s pestrými geometrickými vzory a bílou výšivkou. Tyto koberce se obvykle vyrábějí z velbloudí nebo kozí srsti. Muzeum ONAT je ideálním místem pro koupi kvalitního koberce, ke každému koberci zde totiž dostanete osvědčení pravosti, s razítkem a údaji o typu, velikosti a datu vytvoření koberce. Kromě prodejních exemplářů si v muzeu můžete prohlédnout i starožitné kousky.