1. den - 27.4.2012

Odlétali jsme z Ruzyně trochu později, než bylo v plánu, ale to by ani tolik nevadilo, jako to, že jsme přistávali na jiném letišti, a to v hlavním městě Tunisu. Letěli jsme na křídlech společnosti Tunis Air a strojem Bombardier CRJ-900. Letadlo vyrobené v roce 2006 pojme do svých útrob až 90 cestujících. Záchodky zapáchaly jako ve vlaku, ke svačince jsme dostali dva rohlíky, jeden se sýrem a druhý s kouskem kuřete. Obsluha byla vcelku příjemná. Seděl jsem u nouzového východu s dostatkem prostoru pro nohy, avšak s námrazou kolem těchto dveří. Vedle mne seděla naše průvodkyně Katka, která se kromě cestování zabývá výrobou šperků. Asi po dvou a půl hodinách letu jsme začali klesat a přistáli jsme na mezinárodním letišti Tunis Carthage. Zavazadla nám rentgeny kontrolovaly i při opouštění letiště. Pokud se jede do Tuniska ve skupině a s cestovní kanceláří, je vstup do země bezvízový. Tuniský dinár není konvertibilní měnou, ale lze jej bez problémů směnit na letišti. Kurzy jsou víceméně stejné, ale je dobré schovat doklad o transakci pro případ zpětné směny peněz. Ani se nestihnete rozhlédnout a hned se někdo ujme vašeho zavazadla a dopraví je do taxíků, samozřejmě očekává bakšiš. Zatím nás bylo sedm, a jako zázrakem jsme narvali všechna kola spolu s námi do jednoho mikrobusu. Do města Sousse, kde jsme měli rezervovaný hotel, to trvá dvě hodiny. Sever Tuniska je poměrně kopcovitý a zelený, možná může být zajímavý pro pěší turistiku. Louage, jak se těmto mikrobusům říká nás zavezla až do samého centra města Sousse. Bydleli jsme v hotelu de Paris, který se nachází přímo u hradeb starého města. V hotelu jsme se sešli s posledním účastníkem tohoto zájezdu, Ondrou. Přiletěl z Německa, kde žije od roku 1986 a byl vtipným a výřečným společníkem na naší cestě. Právě svoji výřečnost si asi přinesl ze svého povolání zubaře, kdy pacient na křesle nemůže promluvit a bránit se svému lékaři. Večeři jsme si dali v restauraci vedle hotelu a zahájili jsme ji národním tuniským jídlem – couscousem. Krom toho pro nás připravili i ochutnávku další tuniských specialit, jako je harissa (pálivá pasta z paprik), cammounia (omáčka s vnitřnostmi), salát mechouia (grilovaná rajčata a pakriky v oleji) nebo brik (taštička s vaječnou omeletou). Po večeři jsem si ještě prošel opuštěné uličky medíny, což navazovalo strašidelný dojem. Město Sousse by mohlo být i městem koček, které jsou na každém kroku s vámi, zejména nahlížejí do popelnic pro kus jídla.

Sousse ležící na pobřeží Středozemního moře je třetím největším městem Tuniska a také správním střediskem oblasti zvané Sahel. Historická medína zde kontrastuje s moderním městem, které má typický středozemní půvab, Sousse je tak právem považováno za perlu Tuniska. Dějiny města sahají do 9. století před Kristem, kdy bylo založeno Féničany a po určitou dobu pak sloužilo jako námořní základna Hannibala. V období punských válek patřilo společně s Kartágem k nejvýznamnějším fénickým městům. V současnosti je již Sousse oblíbeným rekreačním letoviskem, které je obklopeno olivovými háji o rozloze 250 tisíc hektarů. Dominantou města  je Velká mešita z 9. století a opevněný klášter „ribát“. Tyto dvě stavby společně s hradbami medíny tvořily součást městského obranného systému, což se projevuje i na architektonickém pojetí. Samotná mešita nestojí přímo v centru medíny, jak tomu bývá zvykem, ale spíše na jejím okraji. Svým vzhledem připomíná více pevnost než mešitu. Byla postavena v roce 851, tedy ve zlaté éře Aghlabovců. Její rozlehlé nádvoří je jedinou částí, která je přístupná turistům. Je lemováno sloupořadím, nad kterým si můžete všimnout vytesaných slov z koránu. Po schodišti se můžete dostat také k osmiúhelníkovým slunečním hodinám. O dvě stě let později byl k mešitě dostavěn i minaret. Předtím bývali věřící k modlitbě svoláváni z věže sousedního „ribátu“, který se řadí k nejslavnějším a nejzachovalejším klášterním pevnostem v Tunisku. Výstavba ribátu byla zahájena v roce 787 po Kristu a dokončena roku 821. Poté byla na jeho jihozápadním cípu zřízena 27 metrů vysoká pozorovatelna zvaná „Nador“. V době vzniku ribátu bylo město neustále ohrožováno nájezdy křesťanů z Itálie, věž tak zároveň sloužila i jako maják pro předávání zpráv. Svůj vojenský význam nakonec úplně ztratil v době, kdy byla v jihozápadní části medíny postavena „kasba“. V roce 1722 byl polorozpadlý ribát zrekonstruován a upraven na koránskou školu. Hradby, které nyní obepínají medínu, pocházejí z 9. století a jsou náhradou původních byzantských hradeb. Tento kamenný prstenec město obklopuje dodnes, přerušen je pouze u náměstí Place des Martyrs, které bylo zasaženo bombardováním. Původně se zde vypínalo devět bran, z nichž se do dnešních dní podařilo dochovat jen čtyři: Bab el-Gharbi, Bab el-Finga, Bab el-Jerid a Bab el-Khalbi. Za jižní částí hradeb medíny se rozkládá „kasba“ - pevnost z roku 1100, která byla na přelomu 16. a 17. století upravena a zesílena. Nyní poskytuje prostory pro Archeologické muzeum vystavující mozaiky z římské a byzantské éry. Kromě toho pečuje také o rozmanité artefakty nalezené v okolí Velké mešity a přístavu. V okolí nevelkého nádvoří je možné si prohlédnout několik pěkných mozaik s geometrickými vzory, zvířecími a mytologickými výjevy a křesťanskými symboly. Na severním nádvoří je možné si všimnout několika křesťanských epitafů pocházejících z katakomb ležících asi 2 km od centra Sousse. Na nádvoří kasby je umístěna expozice soch, sarkofágů, sloupů a hlavic. Zajímavou stavbou je Khalaout el-Koubba pocházející z 11. nebo 12. století. Smysl této budovy, kterou zastřešuje kupole ozdobená klikatkovým vlysem, zůstává dodnes záhadou. Pravděpodobně se jednalo o jakýsi druh hrobky nebo o shromaždiště. Ve 14. století sloužila budova jako hostinec a později jako kavárna. V roce 1980 se podrobila renovaci a stalo se z ní Muzeum lidových umění a tradic, které je zasvěceno historii medíny.Nedaleko Sousse lze navštívit také velice dobře dochované katakomby ze 4. až 5. století. Jsou dlouhé 5,5 km a nachází se v nich 15 000 hrobů a 240 pohřebišť. Labyrint křesťanských katakomb byl na okraji města objeven v roce 1888 a v současnosti je veřejnosti přístupný jen malý zlomek z celkové délky chodeb. Nejnavštěvovanější jsou katakomby Dobrého pastýře, jež vznikly na sklonku 3. století. Jejich délka činí 3 kilometry a uchovávají na 6000 křesťanských hrobů – návštěvníci si však prohlédnou jen 100 metrů dlouhý úsek.