2. den - 28.4.2012

Ráno jsme zašli na snídani do fastfoodu na růžek. Měl jsem z toho obavy, protože podnik neoplýval čistotou, židle při dosednutí lepily. Ale Ondra mě hned všech obav zprostil. To, že lepí židle je obraz toho, že je podnik dobrý a že sem lidé chodí. Posnídali jsme sendvič s tuňákem a nechali si přinést mátový čaj z kavárny z protější strany ulice. Pak jsme se vrátili na hotel, abychom sestavili kola a zkontrolovali jejich funkčnost. Sousse je sice pěkné město, které připomíná svými hradbami Jeruzalém, ale přesto jeden a půl dne na jeho prohlídku je až příliš. Proto jsme spolu s Ondrou vyrazili na kole do sousedního města Monastiru, rodiště prezidenta Habib Bourgiby. V Tunisku nejsou cyklostezky, ani vedlejší silnice, takže cesta do Monastiru byla sice po rovině, ale proti větru a za silného provozu. Provoz byl neskutečný, ale auta nás předjížděla velmi opatrně. Mezi městy je postavena moderní elektrárna na plyn. Poblíž Monastiru jsou obří saliny, zejména nedaleko letiště. V Monastiru stojí k vidění velká pevnost – Ribát. Je to největší ribát, který jsme v Tunisku navštívili, a láká spoustu turistů, včetně vozíčkářů, kteří se bohužel podívají jen na hlavní nádvoří. Součástí prohlídky bylo i muzeum. Na kole jsme projeli kolem mešity Alího a hned jsme vpadli do Medíny. Atmosféra byla kouzelná, ale možná to bylo dáno tím, že to byl teprve druhý den v Tunisku. Oběd na sebe nenechal dlouho čekat a opět jsme si dali něco z nabídky té nejumaštěnější restaurace v medíně. Po obědě jsme ještě navštívili mauzoleum prezidenta Burgiby, které bylo postaveno ještě za jeho života. Tuniský Masaryk postavil zemi na nohy a přiblížil ji více západnímu světu. Zrušil například mnohoženství a rozjel ekonomiku. Cesta zpět do Sousse byla po větru a tachometr neklesal pod pětatřicet. Odpoledne jsem ještě vylezl na maják v Sousse. Strážce majáku mi jej ukázal v plné parádě. Zatáhl záclonky, roztočil motor a nakonec rozsvítil lampu. Tento maják byl postaven v roce 1889 a zprvu měl mechanický pohon na závaží, které svoji tíhou majákem točilo až 7 hodin. Nyní jej pohání elektromotor a rozsvěcí žárovka 220V / 650W.  Viditelnost majáku je až ze vzdálenosti 52km. Za prohlídku majáku jsem zaplatil 10TND, ale ten zážitek je k nezaplacení. V podvečer jsem ještě navštívil Ribát a kochal se střechami města. Den jsme ukončili alkoholickým pivem a klábosením na terase hotelu.

Habíb Burgiba (3. srpna 1903 – 6. dubna 2000) byl tuniský státník. Byl vůdcem hnutí za nezávislost země na Francii a stal se následně prvním prezidentem Tuniské republiky (od 25. července 1957 do 7. listopadu 1987). Začal propagovat turistický ruch a umožnil západním investorům, aby zde vystavěli četné hotely. Jeho styl vlády byl autokratický, účinně potlačil opozici, hlavně z řad islámských radikálů, kteří byli vyhnáni do exilu. Dále zrušil mnohoženství a schválil další zákony, které přiblížily jeho zemi evropským měřítkům. Výrazně se zaznamenal do mysli všech tuniských žen, jelikož zavedl mnoho zákonů, které jim měly ulehčit jejich životy. Do té doby totiž Tunisko patřilo k typickým arabským zemím, kde se ženy chápaly jako podřadné vůči mužům. Byl dokonce za své vlády zvolen doživotním prezidentem, ale kvůli zdravotním problémům byl roku 1987 odstaven od moci. Tehdejší premiér Abidín bin Alí shromáždil 7 předních lékařů, kteří podepsali, že Burgiba již nemůže zastávat svůj úřad z důvodu pokročilé senility a premiér se tak stal prezidentem místo něj. Tunisané z důvodu tohoto odstoupení slaví státní svátek vždy 7. listopadu. V Monastiru, jeho rodném městě bylo ještě za jeho života vystavěno okázalé mauzoleum.

Monastir je přístavním průmyslovým městem, kde žije okolo 40 tisíc obyvatel. Byl založen Féničany jako přístav. Julius Caesar zde měl v roce 46 po Kristu tábor, ze kterého vyrážel na tažení do Afriky. První velké restaurátorské práce se v tomto městě uskutečnily na příkaz prvního tuniského prezidenta Habíba Búrgíby, který se zde v roce 1903 narodil a žil zde až do své smrti v roce 2000. Búrgíba se během svého života snažil proměnit město v elegantní a moderní metropoli. Nařídil vybudovat Národní palác a nechal upravit i prostranství před ribátem. Na severním okraji města můžete navštívit jeho rodinné mramorové mauzoleum se zlacenou kopulí a dvojicí 25 metrů vysokých minaretů, které vévodí hřbitovu Sídí el-Mezerího. Uvnitř mauzolea jsou uloženy ostatky členů Búrgíbovy rodiny a v rozměrném sarkofágu i ostatky samotného státníka. Na hřbitově vás pak jistě upoutá hrobka Sídí el-Mezerího z 12. století, po němž se hřbitov jmenuje. V sousedství mauzolea se rozkládá velká osmiboká stavba označovaná jako Hrob neznámého vojína. Jedná se o symbolický hrob všech tuniských vojáků, kteří bojovali za nezávislost své země. Hlavní památkou je bezesporu slavný opevněný islámský klášter „ribát“, který v roce 796 vznikl na pobřeží jako obranná pevnost. Měl uchránit obyvatele města v období Svaté války proti křesťanům, před nájezdy Berberů a dalších nepřátelských kmenů. Na stavbě byl spojen vojenský a sakrální význam, pod jednou střechou v ribátu totiž žili jak vojáci, tak i mystikové. Monastirský ribát patří k těm nejstarším a přitom nejlépe dochovaným v celém Tunisku. Jeho architektura snoubící se s okolní krásou přírody sem láká dokonce filmové režiséry. Natáčely se tady například scény filmů „Ježíš Nazaretský“, „Dobyvatelé ztracené archy“ nebo „Život Briana“ společnosti Monty Python. V modlitební síni ribátu dnes najdete muzeum zasvěcené islámskému umění, které vystavuje arabské mince, tkaniny a keramiku. Některé úseky hradeb jsou dekorovány cimbuřím, jinak se ale dekorací šetřilo. Nejvíce jsou ozdobena rámování oken a hlavice sloupů.  Prohlídku Monastiru je dobré začít v medíně, jejímž nejpůsobivějším prvkem je mešita Alího el-Mezerího ze žlutého kamene, která je však pro veřejnost uzavřena. Další významnou stavbou je Búrgíbova mešita z roku 1963. Byla postavena podle návrhu architekta Taieba Bouzgeunda, jehož inspirací se stala mešita Hammudy Paši v Tunisu. Jde o velmi rozměrnou stavbu, která do jisté míry narušila celkový půdorys medíny. Její modlitební síň bez problémů pojme až 1000 věřících. Exteriér i interiér je vyzdoben řadou prvků moderní architektury, přesto zůstaly zachovány požadavky kladené na tradiční islámské budovy.