6. den - 2.5.2012

Den byl plánován jako odpočinkový, a tak nás čekalo jen 40km, které i tak bylo možné zkrátit. Nejprve jsme se jeli podívat do starého Kebili. Opět nás přivítalo zbořené městečko uprostřed oázy, postižené stejně trpkým osudem jako předchozí horské oázy. Na ruinách jsme zlehka posnídali a nasávali atmosféru města duchů. Cesta z Kebili do Douz byla velice příjemná a zajímavá. Palmové háje nás chránily před otravným větrem a žhavým sluncem. Tu a tam jsme zastavili a ochutnali datlový nápoj, který je vlastně mízou datlové palmy. Opět zkušeně jsme se nebáli tuto lahůdku ochutnat, i když jsme ji pili ze špinavé sklenice a navíc omývané v jejich vodě. V některých částech byli písčité návěje na silnici, připomínalo to trochu zimu v našich končinách. Poobědvali jsme v polních podmínkách, jak jinak než pod palmami. Zanedlouho se zjevil muž, který v palmérii pracuje a o palmy se stará. Pro tyto pány není problém bleskově vyšplhat na palmu. Na jednu palmu se leze celkem třikrát, poprvé, když ji na jaře opylují, podruhé, když zakrývají plody igelitem proti škůdcům a nakonec potřetí, když datle sklízí. Palmy se opylují ručně a na 50 samičích palem vystačí jedna samčí. Palmy se zavlažují z místních studen, které mají vodu jen po určitou část ročního období. V létě je voda studená a v zimě horká a je ji třeba chladit. Chladiče fungují na stejném principu jako chladící věže elektráren, kde voda padá z velké výšky dolů a profukující vzduch ji ochlazuje. Brzy odpoledne jsme přijeli do Douz a ubytovali se v hotelu 20 Mars. Opět to byl stylový hotel, s květinovou výzdobou a vtipným majitelem - černým Afričanem. Město Douz je známé jednak tím, že je to severní brána Sahary, ale také pro svůj trh - souk. Právě souk se hemžil trhovci a byl plný stánků. Tyto trhy se konají každou středu a ve čtvrtek je v Douz zvířecí trh. Nedaleko od hotelu jsem našel šikovného krejčího, který mi za 2TND zašil roztrhané kraťasy. Ondra zase v autoservisu našel sponku na opravu úchytu svého nosiče. Večer jsme završili návštěvou kavárny, ovšem i s ženami z naší výpravy. Ženy v Tunisku, ale vůbec arabském světě do kaváren nechodí. Objednali jsme si vodní dýmku (sishu) a pozorovali dění na rušné ulici.

V tuniské oáze Douz je nejrušněji na trhu, uvidíte tu příslušníky berberských kmenů z celé oblasti, kteří se tu každý týden ve čtvrtek schází. Přijeli nakupovat i prodávat. Ještě větší zmatek však panuje, když se tam koná každoroční zimní Saharský festival. Každý rok v prosinci se tam sjedou střelci, jezdci, hudebníci, krotitelé hadů, lidoví vypravěči i kouzelníci z celého Maghrebu, tj. zemí severní Afriky, aby předvedli zvyky, písně a nádherné kroje své domoviny. Velbloudí zápasy jsou z nesčetných disciplín stále velmi oblíbené. Dva samci, asi dvouletí, se snaží svým silným krkem jeden druhého vytlačit z označené pozice. Oba při tom řvou a nesmírně slintají. Ten nervóznější se snaží po straně tlamy vychlípit část měkkého patra. Za zvuků připomínajících čištění odpadu se objeví tmavorudá bublina velká jako dětská hlava. Po chvíli, kdy zvíře usoudí, že už to stačilo, bublina zmizí. Na výhru to vliv nemá, vítězem je ten silnější. Obyvatelé oáz používají velbloudy dosud jako dopravní prostředky. Jako jízdní zvíře je velbloud vcelku pohodlný. Je totiž mimochodník. Na kolébavou chůzi si zvyknete hned. I na poněkud nepohodlný nástup a sestup. Výhled z téměř dvou metrů za to stojí. Nejvíce ceněný je mezi hrbatými koráby pouště mehari – velbloud bílé barvy. Na Saharském festivalu předvedou majitelé i své pouštní chrty, saluky, jimž se někdy říká i gazelí psi. Původ má toto honicí plemeno ve starověké Asýrii a Persii a je pojmenováno podle tamního města Saluk, dnes už zavátého pískem. Na úlomcích keramiky, starých 4000 let, najdeme dokonce první vyobrazení pouštních psů. Chovat takového psa bylo výhodou. Zabil-li při lovu zvíře z náboženského hlediska nečisté, muslim je mohl bez obav sníst. Chovatelé cvičí své psy pro závody v běhu, na lov zajíce a jakési „norování“ malé pouštní lišky – fenka. Saluka je jemný, štíhlý pes s ocasem vtaženým mezi nohy. Srst, nejčastěji v odstínu pouštního písku, je hebká a splývavá. Saluky se cvičí také k lovu dropů a gazel, jinde ve světě to jsou oblíbení domácí mazlíčci. Gazelího psa nesmí muslim prodat. Štěňata se prostě darují. Někdy je však možné vzácným psíkem zaplatit daň.