12. den - 8.5.2012

Poslední den na kole byl pohodový okruh, tentokráte bez průvodkyně, potřebovala si od nás trochu odpočinout. Drželi jsme se ve skupině, ačkoliv rozdíly v rychlosti jízdy na kole byly mezi námi propastné. Vyšlápli jsme si kopec do městečka Chenini. Hned první odbočka vedla k mešitě u sedmi spících, Tato impozantní stavba s bílými stěnami je zajímavá díky výrazně skloněnému minaretu. Kupodivu nás vpustili dovnitř a podali výklad s legendou o tomto místě. Tak například berberské hroby jsou strohé, jen z kamene, zato arabský hrob má navíc tabulku se jménem. Pokud je pohřben muž, jsou na hrobu dva kameny, žena má na hrobu tři kameny a dítě žádný. Chenini je pro turisty významnou atrakcí, srovnatelnou s naším Karlštejnem. A tak není divu, že se nás snažil ulovit kdejaký průvodce. Zbytek okruhu byl velmi hezký a zajímavý, projížděli jsme palmovými oázami, obklopeni stolovými horami. S Ondrou jsme si v olivovém háji snědli oběd, konzervu s tuňákem a ostatní jeli napřed. Ovšem s Ondrou jsme pak pokračovali do dalšího zříceného města Douiret. Některé domky byly zrekonstruované a sloužili jako hotel. Zbytek zůstal napospas zkáze. Opět se jednalo víceúrovňové město, které jsme prošli do posledního detailu, i do míst, kde hrozilo nebezpečí, že se zřítí strop. Za chvilku jsme vylezli na vrchol hory, kde se před námi rozevřela náhorní planina. Cestou do Tattouine jsme se ještě zastavili v ksaru Ouled Debbab, kde byli uskladnění náhradní laminátoví dinosauři. V Tattouine jsme se sešli se zbytkem skupiny a vyrazili na večeři. Večer jsme ještě sháněli papírové kartony na proklad kol.

La Mosquée des Sept Dormants (u sedmi spících) je nádherná stavba s bílými stěnami, postavená v 8. Století v blízkosti města Chennini. Její minaret je výrazně nakloněný, avšak správným směrem k Mekce. Vedle mešity se nachází sedm hrobů, dlouhých 4 metry. K mešitě se pojí legenda, o které je zmínka i v koránu jako o jeskynních mužích a vypráví se i daleko za hranicemi Tuniska, třeba i v Jemenu. Skupina berberských mužů byla pronásledována římským panovníkem Deciem (201-251) pro jejich křesťanskou víru, a tak se ukryli v jeskyni. Vojáci je však nemohli najít, a tak vchod do jeskyně zazdili. Později, v dobách osídlování oblasti Muslimi, zde byla postavena mešita. Muži spali dlouho, 309 lunárních let a rostli. Když se probudili, tím, že jeskyně již byla malá a oni prorazili svými údy zeď, chtěli si jít koupit chléb. Když vylezli ven, zjistili, že jsou velcí, jejich peníze už dávno neplatí a svět se změnil. Jako svoji víru přijali Islám, a prosili boha, aby je zbavil života. Ten jim zřejmě vyhověl a proto je vedle mešity 7 velkých hrobů. Ve skutečnosti však mužů bylo šest a sedmý spáč byl pes.

Mešita (La mosquée) je muslimským svatostánkem. Věřící svolává Muezzin z věže - Minaretu a to pětkrát denně. Nyní již Muezzin využívá moderních technologií a pouští své písně z CD. Před vstupem do mešity je třeba zout si boty a v lepším případě je třeba si umýt nohy. Podlaha je pokrytá koberci a výzdoba jinak žádná. Modlitbu vede učitel koránu Imám, který leze po nízkých schodech do výklenku, zvaného mihráb. Ten je vždy umístěn směrem k Mekce. V mešitě nesmí chybět, vlajka se symboly Islámu.

Marabut je hrobka světce, jde o malou kupolovitou a bílou stavbu, která stojí většinou na nějakém kopci.

Douiret je ruina staré berberské vesnice, vybudované po okraji vrcholu stolové hory. Douiret sloužil jako opevněná obilná sýpka, neboli ksar. Umístění oproti jiným ksarům chránilo proti nájezdům protivníků. V roce 1850 zde žilo 3500 obyvatel. Obydlí jsou velmi rozlehlá a jsou rozprostřená po celém masívu. Douiret byl velmi významnou zastávkou karavan na obchodní stezce mezi městem Gabéz a Libyí. O třicet let později bylo město osídleno francouzskou armádou a původní obyvatelé město opouštěli. Zkázu města pak dokonala příroda.