___________________________________________________________________________________________________________________________

Masada je starověká pevnost na vrcholu stolové hory, nedaleko Mrtvého moře. Pevnost byla vybudována Herodem Velikým v 1. století př. n. l., během první židovské války se Masada stala posledním místem odporu židovských povstalců proti Římanům. Pevnost byla vybudována velmi promyšleně – v pouštním okolí se nenachází žádný pramen, a tak byly přehrazeny dvě říčky, které tekly jen na jaře. Během jara pak byla veškerá voda svedena do jímky vytesané ve skále. Tato cisterna měla obsah 40 000 m3. Díky tomu se z pevnosti mohl stát skutečný palác, který byl vystavěn na třech terasách. Mnohé prostorné pokoje byly zkrášleny nástěnnými malbami a mozaikami. Obrovské množství vody, které bylo v pevnosti zadrženo, dokonce dovolovalo na Masadě zřídit lázně a bazén. Roku 66, na počátku první židovské války proti Římanům, obsadila Masadu lstí skupina židovských povstalců (v té doposud sídlila římská posádka), kteří se nazývali Zelóté. Roku 70 se k nim připojili další Sikarioni s jejich rodinami, kteří byli vyhnáni z Jeruzaléma jinými Židy krátce před zničením Druhého chrámu. Během nadcházejících dvou let užívali Zelóté Masadu jako základnu ke svým útokům. Roku 73 přitáhl římský velitel Lucius Flavius Silva k Masadě s 10. legií. Bylo nemožné, aby vojsko k pevnosti vystupovalo po strmém úzkém chodníčku, a tak vojsko navršilo na západní straně vyvýšeniny rampu, po které by se vojáci k pevnosti dostali. Josephus Flavius neuvádí nějaké významné pokusy Zelótů Římany napadnout v průběhu této činnosti, což poukazuje na vyčerpání Zelótů a podlomení jejich nadějí. Rampa byla dokončena v jaře roku 74 a nakonec se Římanům podařilo prolomit hradbu Masady za pomoci beranidla. Když vtrhli na nádvoří, zjistili, že asi tisíc obránců vypálilo všechny stavby a upřednostnili masovou sebevraždu, než aby padli do zajetí nebo aby byli poraženi. Každý muž pozabíjel svoji rodinu a pak se pozabíjeli navzájem. Příběh o sebevraždě se Římané dozvěděli díky dvěma ženám, které se před hromadnou sebevraždou spolu s pěti dětmi ukryly v nádrži na vodu. Následujících 40 let sídlila na Masadě římská posádka, poté byla opuštěna. V byzantském období na vrcholku sídlili křesťanští mniši, kteří však byli během arabské expanze vyhnáni a Masada byla na dlouhá staletí zapomenuta. Taková hromadná sebevražda je z dnešního pohledu pro Izraelce hrdinským činem, a tak i v přísaze vojáků stojí, že Masada JIŽ NESMÍ NIKDY PADNOUT.