|
Úterý,
20.10.2009 - Nes Amin - Nahariyya - Shelomi - Jish - Safed |
|
|
|
|
|
|
Ráno
jsem si v klidu prošel kibuc. Snídaně sice byla až od půl osmé,
ale servírovali ji o čtvrt hodiny dříve, což mi hrálo do karet.
Potřeboval jsem co nejdříve vypadnout a sejít se s lidmi z Adventury.
K snídani bylo vše možné a nemožné z produkce kibucu.
Chyběly tady párky a uzeniny, za to tu byla spousta zeleniny a salát
z tuňáka byl opravdu výtečný. Na nádraží jsem dorazil lehce po
osmé a v nedaleké pasáži jsem se setkal se svými spolubojovníky.
Také dojídali a začínali s montáží kol. Nabídl jsem jim své
dovednosti a pomáhal kola složit. Někteří měli kola odborně
rozebraná z cykloservisů v ČR a to do takových drobností, až
jsem žasl (povolené rohy na řídítkách, demontovaná patka od přehazovačky,
apod.). Vaky na kola jsme naházeli do papírové krabice, kterou Ondřej
vyexpedoval na poštu (měl s tím docela dost práce, taxi ho odmítlo
naložit, musel si půjčit rudl). My jsme houfně vyrazili na riviéru
ke Středozemnímu moři. Moře bylo sice teplé, ale pláž nebyla moc
hezká a přístup k do vody byl přes velké balvany. Po té jsme
vyrazili na sever k hranicím s Libanonem. Kousek odsud
lanovka sváží turisty k jeskyni Rosh Hanikra. Tento skvost
jsme však vynechali, vzhledem k porci kilometrů pro tento den. Vydali jsme se ve čtyřech:
Vašek (ředitelský), Ivanka s Pepou (lékařští) a já po
silnici podél hranic. Míjeli jsme tabulku s nápisem „Military
Area, Entrance prohibited“, načež jsem všechny varoval. Vašek mě
uklidňoval, ať se nebojím. Cesta neuvěřitelně stoupala a byl pořádný
hic. Jakmile už byla naděje, že se kopec začne lámat, předjel nás
vojenský Jeep a vyskákali dva kluci, řidič seděl v autě a
nechal běžet motor. Ten jeden byl moc aktivní, vyžádal si pasy a
neustále někam telefonoval. Ten druhý se nudil a chodil kolem vozu.
Komunikoval jsem s nimi vesměs sám. Odpočívali jsme ve stínu
auta a odpovídali na všetečné otázky, prohlédli si i snímky v mém
fotoaparátu. Po necelých dvou hodinách nás
propustili, ale museli jsme se vrátit zpět. Pokračovali jsme po
silnici 899, cesta neustále stoupala a sluníčko nabíralo na síle.
Krajina nebyla ničím zajímavá, ale díky pomalé jízdě jsem měl
čas sledovat příkopy, kde jsem občas zahlédl brka z dikobraza.
Nechápal jsem, že Izraelcům stojí za tento kus půdy bojovat. Na
severu země byly aspoň sem tam lesy, na jihu spíše poušť. Pepa s Ivankou
jeli o poznání lépe a byli mojí velkou oporou. Na tomto úseku jsem
si sáhl na své dno. Začalo se smrákat a krize pomalu dolehla i na ně,
zatímco jsem trochu pookřál. Společnými silami jsme přijeli k městečku
Jish, odkud to bylo jen 16km do cíle. Jish je město s křesťanskou
většinou a dominantou je osvětlený kříž kostela. Vzhledem k pokročilému
času jsme načerpali energii na benzínové pumpě a pokračovali v cestě.
Stále jsme měli po pravé ruce horu Mt. Meron, kde mají Izraelci
odposlechová zařízení namířená proti Libanonu. Safet je jedno z nejvýše
položených měst v Izraeli. Centrum města je skoro na samém
vrcholu kopce. Hotel byl poměrně dobře schovaný, ale cestu nám ukázal
sympatický pán v šátku, který dovezl naše paní ze skupiny s koly
na korbě svého vozu. Město poměrně žilo, mladí lidé hráli na
kytaru a my utrmácení jsme se vypravili na pozdní večeři do města.
Okusili jsme jejich Gyros, který se nazývá Schwarmah a bylo hej.
Ubytování bylo zajištěné ve velkém rodinném domě, který byl zvláštně
koncipovaný. Mezi pokoji byla chodba, kde se scházelo nejprve dolů a
pak po schodech znovu nahoru k dalším pokojům.
___________________________________________________________________________________________________________________________ |
|
|
Safed spolu s Jeruzalémem
jsou to jediná dvě města v zemi, kde se v zimě může objevit sníh
a to díky jejich nadmořské výšce 800 metrů. Vzduch je zde o poznání
chladnější a svěžejší než v nedalekém údolí Jordánu položeném
o 1000 m níže. Safed neboli Zefat patří spolu s Jeruzalémem,
Tiberiasem a Hebronem ke 4 svatým městům judaismu v zemi. V současné
době zde žije asi 30.000 obyvatel. Podle legendy Safed založili po
potopě Noemovi synové. Historické zdroje ukazují, že město bylo
založeno v 2. století. V roku 1102 tu křižáci postavili pevnost,
kterou v roce 1188 dobyl Saladin. Hrad obnovili v roce 1240 francouzští
templáři, ale v roce 1266 jej definitivně dobyli muslimové. Safed se
stal hlavním městem severní Galilee. V 16. století se Safed pod
osmanskou nadvládou stal „židovským městem“. Okolo roku 1550 tu
žilo okolo 10 000 Židů - mnozí přišli ze Španělska po svém
vyhnaní v roce 1492. Usadili se tu mnozí známí židovští učenci,
např. rabíni Josef Karo, Moše Cordovero a Jicchak Luria. Safed se
stal centrem kabalistických studií. V roce 1578 zde byla založena
první hebrejská tiskárna v Palestině. V 17. století se Safed stal
centrem mesianistického hnutí pod vedením Šabtaje Cviho -
sabatianismu. Ze Safedu pochází také jedna z Cviho manželek. Od 18.
století došlo v důsledku zemětřesení (1759, 1837), epidemií
(1742, 1812, 1847) a útoků arabského obyvatelstva (1833, 1834, 1929)
k poklesu počtu židovského obyvatelstva, který dosáhl nejnižší
hodnoty za doby britského mandátu. V roce 1948, před začátkem války
za nezávislost, žilo v Safedě 12 000 Arabů a 1700 Židů. V květnu
1948 arabské obyvatelstvo z města uteklo. Od té doby je Safed pouze
židovské město.
Sabat - (ustat, odpočinout)
je v judaismu sedmý den v týdnu, věnovaný odpočinku a upuštění
od pracovní a všední činnosti. Sabat je nejdůležitější svátek
v judaismu, jeho dodržování je nařízeno přímo Desaterem a v rabínské
literatuře je brán jako pravzor všech svátečních dnů.
___________________________________________________________________________________________________________________________ |
|
|
Fotogalerie:
|
|
|
|
|
|
|
U
kibucu Nes Amin |
nocleh
v kibucu |
guesthouse |
kibuc
Nes Amin |
|
|
|
|
výbava
civilní obrany |
Nes
Amin |
setkání
v Nahariyy |
montáž
kol |
|
|
|
|
balení
cyklovaků |
na
pláži |
pryč
z vody |
lehké
dosychání |
|
|
|
|
Miloš |
vzhůru
k hranici |
hranice
Izrael - Libanon |
hranice
Izrael - Libanon |
|
|
|
|
hranice
Izrael - Libanon |
středozemní
moře |
západ
slunce nad Maalotem |
Pepa
s Ivankou |
|
|
|
|
na
konci sil |
výtečný
fastfood |
Petr
a Ewa |
|
|
|
|
|
|
|
|
|