home trasa o zemi mozaika galerie 0  1  2  3  4  5  6  7  8  9  10  11  12 zvuky závěr about
  Úterý, 20.10.2009 - Nes Amin - Nahariyya - Shelomi - Jish - Safed  
 
       
   

 

   
         
         
         
         
 
  Ráno jsem si v klidu prošel kibuc. Snídaně sice byla až od půl osmé, ale servírovali ji o čtvrt hodiny dříve, což mi hrálo do karet. Potřeboval jsem co nejdříve vypadnout a sejít se s lidmi z Adventury. K snídani bylo vše možné a nemožné z produkce kibucu. Chyběly tady párky a uzeniny, za to tu byla spousta zeleniny a salát z tuňáka byl opravdu výtečný. Na nádraží jsem dorazil lehce po osmé a v nedaleké pasáži jsem se setkal se svými spolubojovníky. Také dojídali a začínali s montáží kol. Nabídl jsem jim své dovednosti a pomáhal kola složit. Někteří měli kola odborně rozebraná z cykloservisů v ČR a to do takových drobností, až jsem žasl (povolené rohy na řídítkách, demontovaná patka od přehazovačky, apod.). Vaky na kola jsme naházeli do papírové krabice, kterou Ondřej vyexpedoval na poštu (měl s tím docela dost práce, taxi ho odmítlo naložit, musel si půjčit rudl). My jsme houfně vyrazili na riviéru ke Středozemnímu moři. Moře bylo sice teplé, ale pláž nebyla moc hezká a přístup k do vody byl přes velké balvany. Po té jsme vyrazili na sever k hranicím s Libanonem. Kousek odsud lanovka sváží turisty k jeskyni Rosh Hanikra.  Tento skvost jsme však vynechali, vzhledem k porci kilometrů pro tento den. Vydali jsme se ve čtyřech: Vašek (ředitelský), Ivanka s Pepou (lékařští) a já po silnici podél hranic. Míjeli jsme tabulku s nápisem „Military Area, Entrance prohibited“, načež jsem všechny varoval. Vašek mě uklidňoval, ať se nebojím. Cesta neuvěřitelně stoupala a byl pořádný hic. Jakmile už byla naděje, že se kopec začne lámat, předjel nás vojenský Jeep a vyskákali dva kluci, řidič seděl v autě a nechal běžet motor. Ten jeden byl moc aktivní, vyžádal si pasy a neustále někam telefonoval. Ten druhý se nudil a chodil kolem vozu. Komunikoval jsem s nimi vesměs sám. Odpočívali jsme ve stínu auta a odpovídali na všetečné otázky, prohlédli si i snímky v mém fotoaparátu. Po necelých dvou hodinách nás propustili, ale museli jsme se vrátit zpět. Pokračovali jsme po silnici 899, cesta neustále stoupala a sluníčko nabíralo na síle. Krajina nebyla ničím zajímavá, ale díky pomalé jízdě jsem měl čas sledovat příkopy, kde jsem občas zahlédl brka z dikobraza. Nechápal jsem, že Izraelcům stojí za tento kus půdy bojovat. Na severu země byly aspoň sem tam lesy, na jihu spíše poušť. Pepa s Ivankou jeli o poznání lépe a byli mojí velkou oporou. Na tomto úseku jsem si sáhl na své dno. Začalo se smrákat a krize pomalu dolehla i na ně, zatímco jsem trochu pookřál. Společnými silami jsme přijeli k městečku Jish, odkud to bylo jen 16km do cíle. Jish je město s křesťanskou většinou a dominantou je osvětlený kříž kostela. Vzhledem k pokročilému času jsme načerpali energii na benzínové pumpě a pokračovali v cestě. Stále jsme měli po pravé ruce horu Mt. Meron, kde mají Izraelci odposlechová zařízení namířená proti Libanonu. Safet je jedno z nejvýše položených měst v Izraeli. Centrum města je skoro na samém vrcholu kopce. Hotel byl poměrně dobře schovaný, ale cestu nám ukázal sympatický pán v šátku, který dovezl naše paní ze skupiny s koly na korbě svého vozu. Město poměrně žilo, mladí lidé hráli na kytaru a my utrmácení jsme se vypravili na pozdní večeři do města. Okusili jsme jejich Gyros, který se nazývá Schwarmah a bylo hej. Ubytování bylo zajištěné ve velkém rodinném domě, který byl zvláštně koncipovaný. Mezi pokoji byla chodba, kde se scházelo nejprve dolů a pak po schodech znovu nahoru k dalším pokojům.

___________________________________________________________________________________________________________________________

 
 

Safed spolu s Jeruzalémem jsou to jediná dvě města v zemi, kde se v zimě může objevit sníh a to díky jejich nadmořské výšce 800 metrů. Vzduch je zde o poznání chladnější a svěžejší než v nedalekém údolí Jordánu položeném o 1000 m níže. Safed neboli Zefat patří spolu s Jeruzalémem, Tiberiasem a Hebronem ke 4 svatým městům judaismu v zemi. V současné době zde žije asi 30.000 obyvatel. Podle legendy Safed založili po potopě Noemovi synové. Historické zdroje ukazují, že město bylo založeno v 2. století. V roku 1102 tu křižáci postavili pevnost, kterou v roce 1188 dobyl Saladin. Hrad obnovili v roce 1240 francouzští templáři, ale v roce 1266 jej definitivně dobyli muslimové. Safed se stal hlavním městem severní Galilee. V 16. století se Safed pod osmanskou nadvládou stal „židovským městem“. Okolo roku 1550 tu žilo okolo 10 000 Židů - mnozí přišli ze Španělska po svém vyhnaní v roce 1492. Usadili se tu mnozí známí židovští učenci, např. rabíni Josef Karo, Moše Cordovero a Jicchak Luria. Safed se stal centrem kabalistických studií. V roce 1578 zde byla založena první hebrejská tiskárna v Palestině. V 17. století se Safed stal centrem mesianistického hnutí pod vedením Šabtaje Cviho - sabatianismu. Ze Safedu pochází také jedna z Cviho manželek. Od 18. století došlo v důsledku zemětřesení (1759, 1837), epidemií (1742, 1812, 1847) a útoků arabského obyvatelstva (1833, 1834, 1929) k poklesu počtu židovského obyvatelstva, který dosáhl nejnižší hodnoty za doby britského mandátu. V roce 1948, před začátkem války za nezávislost, žilo v Safedě 12 000 Arabů a 1700 Židů. V květnu 1948 arabské obyvatelstvo z města uteklo. Od té doby je Safed pouze židovské město.

Sabat - (ustat, odpočinout) je v judaismu sedmý den v týdnu, věnovaný odpočinku a upuštění od pracovní a všední činnosti. Sabat je nejdůležitější svátek v judaismu, jeho dodržování je nařízeno přímo Desaterem a v rabínské literatuře je brán jako pravzor všech svátečních dnů.

___________________________________________________________________________________________________________________________

 
  Fotogalerie:  
 
U kibucu Nes Amin nocleh v kibucu guesthouse kibuc Nes Amin
výbava civilní obrany Nes Amin setkání v Nahariyy montáž kol
balení cyklovaků na pláži pryč z vody lehké dosychání
Miloš vzhůru k hranici hranice Izrael - Libanon hranice Izrael - Libanon
hranice Izrael - Libanon středozemní moře západ slunce nad Maalotem Pepa s Ivankou
na konci sil výtečný fastfood Petr a Ewa