Jeruzalém - Všechna tři velká náboženství (judaismus, křesťanství, islám) jej považují za "Svaté město", což je však také důvod bojů o nadvládu nad tímto městem. Pro židy je Jeruzalém velmi posvátným místem. Toto pramení z víry, že toto místo si Bůh vyvolil, aby zde přebýval. Na jednu stranu je to město, ve kterém se nachází místa připomínající události Ježíšova života a smrti. Avšak na druhou stranu zničení Jeruzaléma v první židovské válce bylo chápáno jako potrestání Izraele za to, že odmítl Ježíše jako mesiáše. V období byzantské vlády byl Jeruzalém jako křesťanské město znovu vystaven, avšak Chrámová hora byla ponechána pustá jako připomínka zpustošení města. Na počátku svého působení Mohamed učil muslimy se při modlitbě obracet tváří směrem k Jeruzalému, později své pokyny změnil a ustanovil, aby se modlili směrem k Mekce. Tak to bylo zapsáno i do Koránu, o Jeruzalému přitom není ani zmínka. V I. světové válce připadl Jeruzalém Britům (1917). Postavení města výrazně stouplo a stalo se významným centrem. Sionisté navíc ve městě postavili sídlo Národního institutu, ve které sídlila Židovská agentura a Židovská národní rada, byly také založeny nové čtvrti mimo hradby města - jak židovské, tak i arabské. Podle plánu Organizace spojených národů na rozdělení Palestiny bylo předpokládáno, že Jeruzalém spolu s Betlémem bude mezinárodním územím. Po vypuknutí První arabsko-izraelské války, ignorovaly obě strany tento status a snažily se získat vládu nad Jeruzalémem. Když Britové 14. května 1948 odešli ze země a Izrael vyhlásil nezávislost, vstoupily do země Arabské legie a boje se rozpoutaly naplno. Arabské legie již 18. května vstoupily do města a následujícího dne se dostaly až do židovské čtvrti. Avšak 20. května však izraelské jednotky získaly území zpět. Ne však nadlouho, nakonec i židovská čtvrť padla opět do rukou Arabů. 1. června začínali Izraelci v Jeruzalémě prohrávat. Po konečném uzavření příměří tak Izraelcům zůstala jen západní část Jeruzaléma. V roce 1949 pak vyhlásil David Ben Gurion Jeruzalém hlavním městem Státu Izraele. 5. června 1967 vypukla Šestidenní válka. Jordánské vojsko ostřelovalo židovské město a dobylo budovu vlády. Izraelská armáda však odrazila jordánský útok a zahájila protiútok. Následně se Izraelci skrz Lví bránu dostali do Starého města a ovládli celý Jeruzalém a palestinští obyvatelé získali trvalý pobyt, ne však občanství. Po Šestidenní válce, ve které Izrael získal i východní část Jeruzaléma, oprávnil Kneset izraelskou vládu, aby začala pracovat na zákoně, který by s ohledem na výsledky války rozšířil hranice Izraele. Vznikl tak Základní zákon: Jeruzalém, hlavní město Izraele, který byl vyhlášen roku 1980 a který praví, že Jeruzalém, celý a sjednocený, je hlavním městem Izraele. Mezinárodní společenství tento základní zákon neuznává (Rezoluce OSN č. 478) a chápe vyhlášení tohoto zákona jako okupaci. OSN navíc vyzvala své členské státy, aby přesunuly své ambasády z Jeruzaléma (poslední ambasády byly přesunuty do Tel Avivu až roku 2006). Naproti tomu Izraelská vláda prohlašuje, že se o okupaci nejedná. K tomu vydal Nejvyšší soud Izraele rozhodnutí, že centrum Jeruzaléma je neoddělitelnou součástí Státu Izrael. Situaci navíc komplikuje ještě postoj palestinských Arabů, kteří Jeruzalém považují za hlavní město budoucího samostatného Státu Palestina. Jeruzalém je obklopen hradbami a je rozdělen do čtyř čtvrtí: židovská, křesťanská, muslimská a arménská. Do Starého Města spadá také Chrámová hora a část hory Sijón.  Dnešní hradby dal postavit v 16. století sultán Sulejmán. Nechal oba stavitele popravit, aby něco podobného nepostavili někde jinde. Hradby jsou vysoké mezi 10 - 15 metry, široké 4-6 metrů. Jsou z větší části přístupné (28NIS) a je z nich pěkný výhled na město i okolí. Obepínají staré město v délce čtyř kilometrů, mají 34 bašt a osm bran. Prohlídku lze zahájit na Jaffské bráně Severně od Jaffské je Nová brána a směřuje do křesťanské čtvrti ke chrámu Svatého hrobu. Další branou je Damašská. Je patrně nejvýstavnější ze všech, věčně v obležení arabských trhovců. Dnešní podobu získala za Sulejmana roku 1537, jak hlásá nápis nad vchodem. Dál na východ stojí Herodova brána, kterou do města vnikli křižáčtí dobyvatelé. Za Herodovou branou zahýbají hradby do pravého úhlu a blíží se Štěpánská brána, pojmenovaná po svatém Štěpánovi, který jí byl veden na ukamenování. Nejlegendárnější z jeruzalémských bran je bezesporu Zlatá brána. Na jih od chrámového pahorku je Hnojná brána (šaar haašpot). Skutečně se tudy ještě za dob druhého chrámu vyvážel hnůj a jiné odpadky z města. Siónská brána spojuje arménskou čtvrť se Siónem. Chrámový pahorek je vyvýšené prostranství na východní straně starého města. Je obehnaný vlastními hradbami, které se na východní straně kryjí s hradbami města, vede na něj pět bran. Tady měl Abraham obětovat svého syna Izáka, než mu bůh zadržel ruku. Ze zdejší skály se Mohamed vznesl do nebe, což dokazuje i otisk kopyta na skále (Moriah). No a právě pro všechny tyto události vyrostla dominanta celého města, mešita zvaná Skalní dóm. Významná skála se nachází přesně pod její zlatou kopulí. Postavil ji 5. Umajovský chalífa Abdel Malik koncem 7. století na místě skromnější mešity Omara, dobyvatele Jeruzaléma. Její pozlacená střecha hlásí do daleka, že ukrývá třetí nejposvátnější místo islámu po Mekce a Medině. Dóm je nádherně vyzdoben, největší vzácnost ale skrývá decentní dřevěná krabička - jsou to prorokovy vousy. Muslimská čtvrť zabírá severovýchod starého města. Za prohlídku stojí její hlavní tepny, ulice el Wad a Khan ez Zait, které se rozbíhají od Damašské brány, se spoustou obchodů, za kterými vykukují stará domovní znamení, vchody a průčelí. K vidění je plno památek z mameluckého období, např. palác tatarské princezny Tunšuq postavený 1382 a nejrůznější mauzolea. Ubytovna Ribat Bayram Jawish (16. století) má krásné průčelí z růžového mramoru, bílého vápence a černého čediče. U Štěpánské brány, vedle chrámového pahorku, je kostel svaté Anny, matky Panny Marie, který postavili křižáci 1142. Arménská čtvrť - Arméni byli první národ, který oficiální přijal křesťanství a to roku 303 n.l.. Arménská přítomnost v Jeruzalémě byla vždy čistě náboženská. Jejich komunita asi 2000 lidí, kteří mají své školy a knihovny. Středem čtvrti je katedrála svatého Jakuba, postavená v 11. století. Křesťanská čtvrť je nalevo od Jaffské brány. Kromě chrámu Božího hrobu a zastavení křížové cesty je zajímavý ještě nejstarší kostel města - řecko-ortodoxní svatý Jan Křtitel. Židovská čtvrť je v jižní části starého města, jejímž centrem je náměstí Hurva, které obklopují synagogy. Zeď nářků (Western Wall) je jediným zbytkem druhého chrámu, zbořeného Římany v roce 70. Kvádry ve spodních šesti řadách patří k opěrné hradbě, postavené Herodem. Není to moc, ale pozor - osmnáct stejných řad je pod zemí. Vyšší řady jsou z islámských časů a ty nejhořejší od Britů. Proudí sem židovští poutníci, aby se pomodlili, vykonali obřad dospělosti anebo zasunuli napsané prosby mezi kamenné bloky. Olivetská Hora je na východě Jeruzaléma. Je na ní kostel Nanebevzetí Páně, kde Ježíš vstoupil do nebe.