|
Jen
na chvíli jsme zavřeli oči a už nás zvonec svolával na snídani.
Ráno mělo typický průběh – snídaně, popis trasy a všude
přítomné houpání lodi. Naštěstí plavba nebyla moc dlouhá.
Jelikož jsme neměli kotvit v Okuklii, ale o přístav dál v Prožurskej
Luce, nevydali jsme se hned do cílového přístavu, ale lehce
jsme si zajeli do zmíněné Okuklie. Cestou jsme však zjistili,
že realita vůbec neodpovídá mapě. Ostrovy podél pobřeží
byli jinak a v jiném počtu rozeseté, než napovídala
mapa. – Ostrovy podél pobřeží rozeseté jinak a v jiném
počtu než bylo na mapě O několik kilometrů později
jsme zjistili příčinu: loď nás
totiž nevysadila v Prožurskej Luce, ale ještě o jeden přístav
dál v Sobře. Nechápali jsme co se děje a doufali, že
toto nedorozumění nám někdo dodatečně vysvětlí. V Prožurskej
Luce jsme tedy kola otočili a pokračovali v plánované trase
do cílovému přístavu Pomena. Ostrov Mljet je přírodní rezervací, nachází se zde kromě romantických zátok, jezírka, zvaná Blata, která ač nejsou propojená s mořem, jsou slaná. Terén byl vlnitý, stále z kopce do kopce a první větší přestávku jsme měli ve vesničce Babino
Polje. Zde jsme zavítali do hospůdky a pojedli jsme sýr s pršutem.
Tato lahůdka byla nejenom chutná, ale i drahá. Z Babina Polje jsme sjeli na makadam.
a namířili si to k Odysseově jeskyni. Lenka neměla chuť se koupat a já jsem se soukal do vody také velmi pomalu. Zanedlouho dorazil Karel s Janou a ti mi dodali odvahy, že jsem nakonec do studené vody vlezl.
Odysseova jeskyně má propadlý strop, kterým lze za pomoci patřičného vybavení slézt dolů. Druhá cesta vede od moře. Jeskyně má své
kouzlo, zvláště, když vyplouváte ven, tak paprsky slunce, které
prosvítají zvenčí, dávají hladině azurový nádech. Zanedlouho dorazila i
Františkova rodina. Mladý Pavel nám vysvětlil význam zkratky FKK
(Freikörperkultur), zatímco táta František předvedl názornou
ukázku. Karel, aniž by význam zkratky znal byl svlečený od samého začátku.
Po chvíli jsme se s Lenkou vydali zpátky a pokračovali silnící do vesničky Blato. V dobách Rakouska-Uherska tato vesnička sloužila jako poslední útočiště nemocným leprou. Kousek odsud se nachází
stejnojmenné jezírko Blato a silnička strmě sleduje svah. U hřbitova jsme odbočili na libový makadam,
který nás vrátil zpátky na hlavní silnici. Neměli jsme už mnoho času, takže jsme to pálili co to šlo, nemohli jsme
si ani dopřát nějakou cyklostezku. Na loď jsme se vrátili před setměním a
k večeři nás čekaly krevety s rybou a bramborovým knedlíkem.
Po
večeři jsme se dozvěděli příčinu „chybného“ přístavu.
Lukáš (průvodce) se s kapitánem domluvil, že plujeme o
jeden přístav dál. Bohužel Tvrdi má moc hluboký ponor a
tak v Prožurskej Luce nemohl zakotvit, a tak o jeden přístav
dál byl pro Tvrdiho přístav Sobra. A omyl byl náhle objasněn.
|
|
Mljet se pokládá za jeden z nejkrásnějších ostrovů Jadranu. Současně
nejzalesněnějším jadranským ostrovem - lesy pokrývají 72 % jeho plochy. Nejvíce se cení krásné borové lesy (borovice halepská) a dubové porosty (dub cesmínový) na severozápadě ostrova. Nechybí tu ani cedrové háje.
Mljet je typický vápencový, krasový ostrov s četnými dolinami, polji, závrty a jeskyněmi. Z jeskyní je nejznámější tzv.Odysseova jeskyně, dále jeskyně Jama, jeskyně Movriča dlouhá tisíc metrů a další. Pobřeží je velmi členité. Ostrov dosahuje největší výšky vrchem Velji Grad (514 m) ve střední části ostrova. Při severozápadním a severním pobřeží je několik ostrůvků (u Polače Moračnik, Tajnik, Kobrava, Ovrata, u Pomeny Pomeštak, Glavat aj.).Na severozápadě ostrova (na území národního parku) se rozkládá pozoruhodné Velké a Malé jezero (Veliko a Malo jezero. Obě jezera (plocha 1,45 km2 a 0,24 km2, hloubka 46 a 30 m) jsou vlastně hluboké krasové doliny zalité mořem, které do nich vniká průlivem Soline. Při přílivu a odlivu tu vzniká silné proudění, kterého už v dávné minulosti využívali zdejší mniši k pohonu mlýnů. Průlivem, který byl původně překlenut mostem, mohou po zboření mostu a po rozšíření plavební dráhy vplouvat do jezera i větší plachetnice.
Ve Velkém jezeře je malý ostrůvek Otočić Svete Marije, na kterém stojí cenný románský benediktinský klášter z 12.stol. s kostelem P.Marie (Sveta Marija). Klášter byl později upravován goticky, renesančně i barokně. V 16. stol. jej zpustošili Turci. V 16.a 17. stol. se benediktinské opatství stalo významným střediskem umění a vzdělanosti, měl jednu z nejbohatších benediktinských knihoven v Evropě. Žili a tvořili tu vynikající dubrovničtí básníci a spisovatelé, např. M. Vetranović, I. Djurdjević a další. V té době byly v opatství i kostele provedeny některé renesanční úpravy a dostavby; celý arál byl též opevněn. Na Mljetu měli Rakušané jednu z posledních leprosérií, stanic pro izolaci malomocných
S jedovatými hady souvisí i prastará tradice, spojená se ztroskotáním sv. Pavla při jeho cestě do Říma. Podle ní došlo k tomuto ztroskotání u Mljetu, ne podle dnešního oficiálního překladu na Maltě , neboť oba ostrovy totiž nesly řecký název Melita. Uštknutí zmijí sv.Pavlovi prý vůbec neuškodilo. Dnes hadi na ostrově téměř nežijí, promyky se však přemnožily.
Podle legendy byl Mljet bájný Homérův ostrov Ogýggia, kde Odysseus nedobrovolně strávil sedm let u nymfy Kalypsó.
Z historické doby pocházejí první zprávy o řecké kolonizaci Mljetu ve 4. stol. př. Kr. Řekové, kteří ostrov nazvali Melita, jej ale našli již osídlený Ilyry, po nichž tu na kopci Mali Gradac zůstaly zbytky opevnění. Po Řecích, o dvěstě let později, ovládli ostrov Římané,jimž sloužil hlavně k deportaci osob, které se znelíbily císaři. Z 2. a 3. stol. po Kr. pochází jedna z nejcennějších památek ostrova, mohutné zříceniny paláce-římské vily v obci Polače. Předpokládá se, že to jsou pozůstatky sídla kilikijského vládce Agésilaa z Anazarbu, který sem byl s celou rodinou vypovězen císařem Septimiem Severem. Byl údajně omilostněn až Septimiovým synem, císařem Caracallou, kterému se zalíbily básně Agésilaova syna, básníka Oppiana.
Za stěhování národů byl Mljet kratší dobu v rukou germánských kmenů. Z té doby pocházejí některé úpravy paláce a zbytky starokřesťanské baziliky. Za panství vládců ze Záchlumí v Hercegovině (Zahumlje) bylo na ostrově postaveno několik dodnes dochovaných předrománských kostelíků, např. sv. Pankráce, Ondřeje a Michala v blízkosti Babina
Polje, ale především tu benediktini z italského Gargana vybudovali na ostrůvku ve Velkém jezeře v polovině 13. stol. opatství a mariánský kostel, dnes mimořádně cenné stavby. Benediktinský klášter byl v 16. a 17. stol. význačným střediskem vědy a literatury, kde po část svého života působily i někteří známí dubrovničtí básníci a vědci.
Od poloviny 15. stol. až do zániku Dubrovnické republiky byl ostrov Mljet její součástí. Z tohoto období pochází jednak renesanční sídlo zdejšího dubrovnického správce v obci Babino Polje, jednak gotické kostely i světské stavby, např. v osadě Korita, Prožura, Babino
Polje.
Promyka mungo patří do rodu Herpestes, šelem z čeledi cibetkovitých a proslula tím, že je největším nepřítelem jedovatých hadů, a bez ohledu na svůj malý vzrůst (je menší než zajíc) jim v soubojích přináší smrt. Ostatně soubojem se nedá jejich střetnutí nazvat. Když promyka hada (zmiji, chřestýše nebo jiného nebezpečného plaza) vyslídí, začne v bezprostřední blízkosti kolem něho do kolečka běhat a skákat ve stále rychlejším tempu a v těsnějších kruzích, fouká mu vzduch do ústní dutiny a do očí, čímž ho rozběsní, takže had úplně ztratí svou opatrnost a obezřetnost. Toho promyka využije, skočí a jednou dvakrát se mu zakousne za hlavu a tak ho zabije.
Promyka mungo si získala věhlas již ve svém původním domově v Indii, kde se mimo jiné stala hrdinkou povídky anglického klasika R. Kiplinga "Riki Tiki
Tavi".
Promyky byly začátkem 20. století přivezeny z Indie na Mljet, aby pomohly vyhubit jedovaté hady, kteří se tu přemnožili a ohrožovali místní obyvatele. Lze tedy říci, že již více než před sto léty byla zde použita forma moderního biologického boje proti jedovatým hadům. Promyky svůj úkol splnily, hadi na Mljetu nejsou, ale promyk tu zůstalo trochu moc.
|
