| DUBROVNIK |
|
Okolo druhé hodiny vplouváme do přístavu pod hradbami Dubrovníku. Část nás se rozhodla , že pro dnešek již bylo kola dost a do města jsme vyrazili po svých. Společně jsme vyrazili na hradby, které obklopují větší část měst. Koupili lístky a vyrazili vzhůru. Výhled na pobřeží je úžasný. Hradby jsou však poměrně dlouhé a tak jsme dali jen „pobřežní“ část. „Suchozemskou“ si necháme na další návštěvu. Naštěstí lze poměrně často z hradeb zlézt dolů do města. Ve městě byl čilý ruch, ale celkem nic moc zajímavého. Snažili jsme se vylézt na kopec, ale lanovka zničená válkou stále ještě není v provozu a mnoho času již nám nezbývalo, abychom se na vrchol vydali pěšky. Vrátili jsme se tedy do města, kde jsme narazili na několik lidí z naší lodi. Společně jsme povečeřeli, na hlavní třídě jsme udělali poslední noční fotky. Potkali další účastníky zájezdu a pomalu jsme společně vyrazili zpět k lodi. V přístavu jsme minuli naší loď a šli si ještě prohlédnout velkou zaoceánskou loď. Když jsme jí nafotili ze všech stran, nalodili jsme se na naší „kocábku“ a šli spát, abychom měli alespoň trochu síly na druhý den. Dubrovník patří mezi nejcennější památkové komplexy v jihovýchodní Evropě; proto byl Dubrovník již v r. 1979 zařazen do celosvětového seznamu kulturního dědictví organizace UNESCO. Nejcennější památkou je ucelený fortifikační systém města, který se zachoval neporušený. Tvoří jej 1940 metrů hradeb z 8. až 17. stol, které jsou místy až 6 metrů silné, dále 15 obranných věží, z nichž nejmohutnější je válcová Minčeta. Přímou součástí opevnění byla pevnost sv. Jana (Sveti Ivan) u přístavu. Systém doplňovaly i samostatné pevnosti, a to kasematová pevnost Bokar z 11. stol. a na mořských útesech pevnost Lovrijenac, na jejíž vstupní bráně je nápis, který byl současně heslem republiky Ragusy, jak se Dubrovnická republika po staletí nazývala: "Svobodu nelze koupit za všechno zlato světa" - "Non bene pro toto libertas venditur auro". Na jihovýchodě je pevnost Revelin, která je přímo napojena na bránu Ploče. Součástí obranného systému města byly i dvě brány, a to Pile na západní straně a Ploče na jihovýchodní, obě dvojité s padacím mostem. Starý Dubrovník sám poskytuje neporušený obraz patricijského města na přelomu 17. a 18. stol., tedy z doby po katastrofálním zemětřesení. Střed tvoří hlavní ulice Placa - Stradun, z níž na obě strany vybíhají úzké uličky směrem ke hradbám. Jsou strmé, výstup je částečně řešen schodišti.
|
