Grand Canyon

V Grand Canyonu jsem byl již několikrát, i když spíše nad kaňonem. Tentokrát jsem měl v plánu sestoupit dolů do kaňonu po vyhlášené stezce Angel Bright Tail. Několik dní před sestupem jsem telefonoval rangerovi parku a ptal jsem se na podmínky, za kterých člověk může dolů. Jisté je, že pro netrénovaný turista to nemůže zvládnout za jeden den, a tak je třeba počítat s nocováním. Jenže nocleh dole je rozebrán někdy až rok dopředu. Existují i tzv. last minut permity, ale ty je třeba telefonicky objednat, a do tří dnů před sestupem je v parku vyzvednout, což z Las Vegas není snadné. Musel jsem se smířil s tím, že sestoupím dolů, co mi síly dovolí a pak vrátím se zpět. Zajistil jsem si ubytování v městečku Williams a byl jsem mile překvapen, jak je pestrý a bujarý život na osamoceném úseku Route 66. K večeři jsem snědl opět oblíbené Burritos a naslouchal hudbě z okolních barů a restaurací. Obchody se suvenýry s tématem kultovní silnice vábily svým světlem kolemjdoucí. Ráno jsem si trošku přivstal, abych stihl pravý východ slunce nad kaňonem. Měl jsem to načasované, že jsem přijel do parku 15 minut před východem slunce. Ideální pozorovací místo je Matter point, odkud lze sledoval i západ slunce. Po nádherném zážitku mě čekal sestup dolů. V Grand Canyonu není mnoho stezek, a tak dolů se lze dostat po již zmíněné Angel Bright Trail, která spojuje jižní bod se severním bodem kaňonu anebo Caybab Trail. Stezka Angel Bright Trail mi byla celodenním partnerem a vybral jsem si ji z důvodu vyšší bezpečnosti a díky možnosti doplnit si vodu.

Stezka se klikatí strmými srázy kaňonu a přesto je dost široká, že jsem mohl rozjímat a pozorovat tu rozmanitou geologickou čítanku a zároveň nepřekážet kolemjdoucím. Po dvou hodinách chůze jsem sestoupil do kempu Indian Garden, což je v podstatě oáza. Tekl tudy potok, kolem dokola vysoké stromy a příjemný stín. Sestup dolů byl poměrně rychlý, něco málo přes hodinu, a tak jsem laškoval s myšlenkou, že bych přeci jen pokračoval až k řece Colorado. Ale nakonec zvítězilo mé druhé, i když menší, ale za to zodpovědnější mé já, a tak jsem se vydal na vyhlídkový bod Plateau point, odkud se nádherně otevírá koryto řeky Colorado. Cesta již nebyla tak příkrá a dlouhá, nicméně přesto plná nástrah. U jednoho kamene jsem se potkal s chřestýšem, který naštěstí byl natolik vysílen horkem, že na mne nezaútočil. Musel jsem ho dostatečně obejít a hlavně ho nedráždit. Řeka byla kalná, zbarvená dohněda, ale okolní útesy hýřily barvami. Vracel jsem se stejnou cestou zpět, hada jsem již nepotkal a z Indian garden cesta začala prudce stoupat, a tak jsem byl o poznání pomalejší, než když jsem šel dolů. Přemítal jsem, že jsem mohl zvládnout dojít až k řece Colorado, ale nakonec jsem byl rád, že jsem to nepřehnal. V horních partiích výstupu začalo pršet. Celý výlet měl dobrých 13mil (20km) v horku a s nemalým převýšením. Odměnou mi pak byl senzační západ slunce nad Grand Canyonem.

Grand Canyon je jednou z nejúžasnějších světových přírodních památek; nachází se v jihozápadní části USA ve státě Arizona. Kaňon je hluboký 1600 metrů a široký v průměru 16 kilometrů a je to vůbec největší kaňon na světě. Na jeho dně se vlní řeka Colorado, která zapříčinila vznik kaňonu. Erozivní potenciál řeky umocňuje její poměrně značný sklon, který zrychluje tok řeky. Na své téměř 450 kilometrů dlouhé pouti Grand Canyonem sestupuje řeka Colorado o 610m. Do dnešní podoby se Grand Canyon dostal již zhruba před 1,2 miliony let. Park má rozlohu téměř 5000 km2 a dno kaňonu je v nadmořské výšce zhruba 600 metrů nad mořem, jižní vrchol kaňonu pak v průměru 2100 metrů. Severní strana kaňonu je ještě o tři sta metrů výše, a s tím souvisí i nižší teploty a více srážek v této části parku. Grand Canyon je čítankou geologie, lze zde najít téměř vše, co se na naší planetě událo. Právě před dvěma miliardami let začala historie tohoto kaňonu, kdy magmatickou činností vznikly horniny, které tvoří základ dnešního kaňonu. Na nich se pak postupem času usazovaly další vrstvy hornin a každá z nich dává svědectví o formování Grand Canyonu do dnešní podoby.Na strmých skálách kaňonu je možno pozorovat zhruba čtyřicet hlavních vrstev; čímž výše je vrstva, tím mladší jsou horniny v ní obsažené; pro pozorování těch nejstarších je tak třeba sestoupit až na dno Grand Canyonu. Všechny vrstvy jsou horizontální; pokud jsou dnes nějaké vrstvy zvlněné, tak je to následek dalších geologických jevů, které se odehrály až poté, co byla tato vrstva hornin uložena. Nejvyšší a tedy nejmladší vrstva je tvořena vápencem, jenž vznikl na dně oceánu. Důvodem, proč bývalé dno oceánu je dnes v takto relativně vysoké nadmořské výšce, je pohyb tektonických desek. Zhruba před 75 miliony let započal významný pohyb těchto desek, což mělo za následek postupné nadzvednutí povrchu země a tzv. Colorado Plateau (plošiny), odhadem o více než tři kilometry. Zároveň se v oblasti dnešního Grand Canynonu vytvořily zlomy vedoucí od severu na jih. Autoturisté mohou kaňon navštívit od jihu, severu a západu. Západní část patří indiánům, a tak mají vstupné přemrštěné, i když s nevídanou atrakcí - skywalk. Jde o obloukový most nad kaňonem, který je vyroben ze skla.