17.den 12.8.2005

Deník:

Ráno míříme na autobusové nádraží, kde čekáme na spoj domů. Potkáváme opět pana Dombase a lehce s ním šprýmujeme. Sestava lidí v autobuse je opět zajímavá. Tentokráte ani ne Slováci, jako spíš páry, kteří pěšky poznávali Norsko a jeden hluchoněmý Nor, z kterého se vyklubal neskutečný uchyl. Bylo zajímavé se s ním dorozumívat znakovou řečí. Přes internet se seznámil se slečnou z Liberce a jede ji navštívit. Neustále nám posílá telefon s hanbatými obrázky. Ve Švédsku do autobusu přistoupil pán, velmi silné postavy s knírem. Norovi se podařilo velmi dobře vyjádřit, že s ním nehodlá sedět na společném sedadle. Norské a švédské dálnice byly zasekané a autobus nabral ohromné zpoždění, přesto jsme stihli trajekt z Trolleborgu do Sasnitzu. Loď jako taková má nevídané rozměry, pojme auta, kamiony, ale i vlaky. Na trajektu míříme do kantýny a kupujeme si velmi levný gulášek (připadá nám to tak ve srovnání s norskými cenami) a pivko. Jakmile loď opustila švédské vody, otvírá se bar s alkoholickými nápoji.

Fotografie:

Oslo - autobusové nádraží	nakládání kol	Stadion Ullevi (Švédsko)
	Míša a norský úchyl
		zpět	další