Mnozí se již z nevolností dostávají, na mě však pošmourný mrak stále sedí. Nechutná mi, musím každou chvíli na záchod. Míříme do Kaupangeru na trajekt. Na trajektu si dáváme hamburger s Coca Colou, je to k nevíře, ale i tenhle blaf dokáže trochu srovnat žaludek. Trajekt nás vysazuje u severního portálu nejdelšího tunelu na světě - Laerdalstunnelen. Tunel měří 24km a byl postaven v devadesátých letech minulého století. Do tunelu však na kolech nemůžeme. Opět se škrábeme do brutálního kopce, potřebujeme se dostat do sedla kolem 1200mnm. Síly jednotlivých účastníků jsou velmi odlišné. Leoš se z choroby vylízal – má tuhý kořínek a spolu s Dóžou obsadil špici. Počasí se opět velmi kazí a hustě prší a fouká. Cesta vede pustinou kolem horských jezer, sněhu a kamení. Nakonec se scházíme v Auraldsvangenu v místní pizzerii. Nálada je hustá, ale patří minulosti a těm, kterých se to týká. V hustém dešti opouštíme pizzerii a pospícháme do kempu ve Flamu. Zde nás nejprve nechtějí po jedenácté hodině ubytovat, ale nakonec stavíme stany a usínáme.