Vstáváme brzy, k lomu přijíždějí dělníci. Je zima a snídáme poblíž motelu Grotli. Cestou zastavujeme u vodopádu Pollfoss, kde kromě přírodní scenérie nás čeká i nepříjemná obsluha v místní restauraci. Tady zjišťujeme, že zálohový systém na lahve, jak důmyslný vynález Norů, nefunguje právě v místních restauracích. Až do Lomu je cesta z kopce. V lomu stojí za to podívat se na dřevěný kostel z 12. století, eventuelně navštívit skanzen. Na náměstí, kde lehce obědváme, stojí model zavlažovacího systému, jehož principu Norové ve zdejší oblasti využívají již několik stovek let. Z lomu míříme zase vzhůru a to na základnu Spiterstulen (1110mnm). Cesta má 12km a je po šotolině a velmi prudce vzhůru. Večer v hospodě, nás čeká nepříjemné zjištění. Již asi dva roky není Galdhøppingen (2469mnm) nejvyšší horou Norska. Díky moderní technice a přeměřování se jí stala hora Glittertind (2470mnm). Večer se ještě potkáváme s partičkou Čechů z Liberce, kteří nás již potkali při výšlapu od Geirangeru.

Fotografie:

u kamenolomu v Grotli	vodopád Pollfoss	vodopád PollFoss
Lom - dřevěný kostel	Vikingský drak	Lom
siesta v Lomu	cesta na Spitterstullen	cesta na Spitterstullen
Spitterstullen	lávka přes řeku Visa
		zpět	další