Máme hezké počasí a vyrážíme na lehko vzhůru, na druhou nejvyšší horu Norska – Galdhøppingen (2469mnm). Nemáme skoro nic s sebou, na nohách boty na kolo a čeká nás převýšení 1500m. Zpočátku je cesta hlinitá později přechází v kameny a sníh. V botách máme mokro, ale nenecháváme se odradit. Je příjemné poslouchat tající sníh pod ledovcem a dívat se kolem sebe na zasněžené vrcholky hor. Po třech hodinách zdoláváme vrchol (zvládli jsme to o hodinu lépe, průvodce počítá se čtyřmi hodinami). Cesta na Galdhøppingen se dá přirovnat k výstupu na Triglav. Cestou se zdolává jeden vrchol, který je sice o 100m nižší, ale zase se schází do údolí a pak po zasněženém kopci ke kýženému cíli. Na vrcholu nás čeká překvapení, je tu neuvěřitelně mnoho lidí, dětí a psů. Na  Galdhøppingen jsou dvě cesty, jedna s průvodcem přes ledovec a s úvazky, nicméně od chaty Juvashytta to není moc vzhůru a s krátkým kamenitým polem, my jsme si zvolili druhou, delší a za to horší cestu. Při sestupu pozorujeme stádo losů. Večer si dáváme pivko a máme dobrý pocit z výstupu. Pravdou je, že tohle pivko je zatím nejdražší, které jsme kdy pili – 0,33l / 200Kč!

Fotografie:

kemp ve Spitterstulenu	turistická značka	frajeři
cestou na Galdhoppingen	cestou na Galdhoppingen	kamenné pole
cestou na Galdhoppingen	po sněhu	pohled na ledovec
Galdhoppingen (2469mnm)	pihatá norka	vrcholové foto I.
vrcholové foto II.	panorama z Galdhoppingenu	rozhled z Galdhoppingenu
rozhled z Galdhoppingenu	výletníci na ledovci	losí rodinka
turistická značka	pohled na Spitterstullen	zasloužené pivko
		zpět	další