|
o zemi Lidé: Indie patří k nejlidnatějším zemím na světě. Žije zde miliarda lidí a málokdo si takové číslo dovede představit. Takové množství je znát, zejména na nádražích, kde se jimi prodíráte. Skoro to připomíná malou demonstraci. Obecně homosexuálů jsou 4%, jenže 4% z jedné miliardy – zkrátka potkáváte muže, jak se na ulicích vedou za ruce. Spousta lidí žije v naprosté chudobě, povalují se v prachu podél cest, žebrají. Tak velká země bohužel neposkytne slušný život všem. I když v mnoha případech si za to Indové mohou sami. Jejich práce je nekvalitní a i ta, kterou si dělají sami pro sebe. Mají zvláštní vztah k věcem. V novém autě ponechají ochranné igelity na čalounění, aby jim vydrželo co nejdéle, ale na druhou stranu namontují neodborně rádio, že kolem koukají dráty. Ve vlaku si mamka kreslí s dítětem po sedačkách. O nepořádku v ulicích ani nemluvím. Štěstí jen, že sem ještě nedorazily igelitové tašky. Indie je stále ve válečném stavu s Pákistánem (jaro 2007), přítomnost vojáků je velmi znát. Někteří jsou natolik unavení, že se zbraní pospávají na letišti mezi občany, s hlavní namířenou k nim. Na nádržích mají nainstalované detektory kovů, stejně tak v Dillí v metru, kde procházíte bedlivou kontrolou jako na letišti. Indie je zemí, nábožensky velmi rozmanitou. Původním náboženstvím indického národa je Hinduismus, dnes ho vyznává 83% obyvatel. Přesto je Indie nábožensky snášenlivá země, tolerují se zde různé náboženské směry. Na západě převládají muslimové, v oblasti Uttar Pradéši hinduisté, na severovýchodě země buddhisté, kromě toho v Dillí a v Punjabu Sikhové. Ve městě Bodygáya potkáte zastoupení všech náboženských skupin. Základem hinduistického řádu je systém mnohastupňových kast. Rozdělení kast je hierarchické, člení obyvatele na bráhmány (kněze), kšátrije (válečníky), vaišje (rolníky) a šúdry (služebníky). Mimo tento systém stojí Dalité (nedotknutelní). Pro život jednotlivce je však důležité dělení podle etnického původu, kulturní tradice, náboženství a zaměstnání. Sňatky jsou povoleny pouze uvnitř skupiny. Posvátná kráva: Kráva je zejména pro Hinduisty posvátný zvířetem, neboť dává mléko, je to jejich druhá máma, a proto ji chrání. Ne, že by se za zabití krávy zavíralo, ale jedinec, který ochutná kousek hovězího masa je vypuzen ze společnosti a své rodiny. Kráva je sice posvátná, ale ulice měst jsou plné nemocných a hlady postižených krav. Mnohdy kráva bloudí i na nádraží v kolejišti a když ji vlak vytroubí, přejde na druhou kolej, kde zase pokračuje ve vykusování výhonků mezi pražci. Doprava: Indická doprava je velmi rozmanitá, i když komplikovaná a problematická. Vyzkoušeli jsme leteckou přepravu z Delhi do Baghdogry (letiště v Sikkimu) a mile nás překvapila. letadlo bylo čisté, příjemný personál a výborné občerstvení. Vlaková přeprava je daleko horší. Na jízdenky se čeká v dlouhých frontách a vystavují se vždy na jméno. Tak má indická vláda představu o pohybu svých obyvatel. V Indii jsou asi tři třídy vagonů, počínaje dobytčákem, kde můžete po celou dobu jízdy vlaku stát ve dveřích, přes místenkové vozy slepeper, AC3 a špičkou všeho je AC2. Třída AC je s klimatizací a je tu poměrně velká zima. Rozdíl mezi AC2(4 osoby) a AC3 (6 osob) je v počtu lidí, kteří sedí v kupé.Ve sleeperu si zase člověk užije ohromnou legraci a je tak trochu mezi lidmi. Během pěti minut projde vlakem několik prodejců všeho možného a nemožného. Indická nádraží jsou přeplněná lidmi, bez ohledu na denní dobu. Lidé se povalují po zemi a čekají na vlak, a tak početnější skupinka lidí je musí přeskakovat. Jen málokterá indická rodina si může dovolit vlastní auto. Na krátkých spojích jezdí takzvané sdílené taxi. Cena není pro Evropany vysoká a jízdenky se kupují stejným způsobem jako u nás na autobus. Jezdí se většinou Mahindrou (indický Jeep, spíše Landroover) z produkce koncernu TATA. I když se jedná o 8 místný automobil, dovnitř se naskládá i 14 Indů. Silnice jsou v dezolátním stavu, což se projevuje i na době jízdy. V horách v takovém autě překonáte 100km za čtyři hodiny. Klakson je nezbytnou součástí vozu a kdo netroubí, riskuje život svůj i posádky. Zprvu si na to nelze zvyknout, ale posléze zjistíte, že je to jediné pravidlo, které tady funguje. Na indických silnicích vyhrává silnější a ten, kdo má kuráž. Indické náklaďáky jsou nádherně zdobené, i tehdy, když dosluhují. Spalování lidí ve Varanássí: Lidé v Indii věří v posmrtný život. Pokud zemřou a nechají se spálit ve Varanássí, dostane se jim okamžitého odpuštění svých hříchů a dosáhnou nirvány. Přicházejí sem staří a nemocní lidé, kteří zde dožijí. K tomu jsou určeny dva domy poblíž spalovacího ghátu. Na břehu řeky gangy najdeme spousty ghátů, každý má svůj účel, významnost a ke spalování slouží gháty dva. Jeden se nachází na začátku města a jeden na konci, kde posvátná řeka Ganga opouští Varanássí. Kremační proces má svá pravidla a je pevně spjatý s Gangou. Denně dokáží zpopelnit na 400 lidí. Zesnulý je zcela zabalen do zlatavé látky a vzezřením pak připomíná mimozemšťana. Těla jsou někdy malá, ale mnohdy i nafouklá. Na bambusových nosítkách jsou přinesena ke spalovacímu ghátu a smočena v posvátné řece. Kromě náboženských důvodů a rituálu to má i jeden fyzikální důvod. Látka okamžitě neprohoří a samotné tělo rychleji shoří. Lidé se zde spalují na dřevěných hranicích a k jejich spálení je třeba zhruba polovina jejich hmotnosti dřeva. Dřevo je drahé, kilogram stojí kolem 180Rp (90Kč). Spalování trvá podle pohlaví a hmotnosti od tří do pěti hodin a po té je popel rozprášen do řeky Gangy. Jídlo: Indové jsou většinou vegetariáni. Ale i maso se v Indii najde, většinou kuřecí, jehněčí zřídka, je drahé. V horských oblastech jsou k mání produkty z jaka, který ač vypadá jako kráva, nebrání jejich náboženství a je k jídlu. Indická jídla jsou plná zeleniny s přílohami jako je rýže a nudle. Vše je hodně kořeněné na kari. K libůstkám ,které jsme v Indii ochutnali, patří dál, polévka z luštěnin se smetanou nebo těstové taštičky momo, plněné masem nebo zeleninou. Karí je vlastně celá řada pokrmů, do nichž se používají různé směsi koření, které se označují jako Masála. Dále se pak používá Chilli.
Hotely a ubytování: Ubytovat se v Indii není složité a bydlet v hotýlku není ani drahé, i když jejich kvalita může být srovnatelná s ubytovnami. Ceny se liší zejména podle oblasti a sezóny. Hotely v Gantoku a Delhí jsou asi nejdražší, tam dvoulůžkový pokoj pořídíte kolem 400 až 500Rp. Hotýlky v Agře a Varanássí jsou výrazně levnější, tam za stejnou kvalitu zaplatíte 150 až 200Rp, vybírejte ale pokoje s mřížemi, kvůli nezbedným opičkám. Na dveřích visí visací zámky, zámky s vložkou Indie zatím nezná. Někdy je dobré přidat si na dveře vlastní visací zámek. Sociální vybavení je kombinované, tzn. společný záchod se sprchou. Při sprchování je veškeré vybavení mokré. Postele jsou většinou čisté a pokoje útulné. Přesto v některých oblastech jako je Darjeeling, mohou být pokoje plesnivé a vlhké. Naopak v teplejších městech narazíte na šváby. V Indii rovněž oceníte čelovku, neboť velmi často dochází k výpadkům elektrického proudu. Peníze: Indie je velmi rozmanitá země, její bankovky jsou však pravým opakem. Na každé je vyobrazen Muhatma Gándí, liší se barvou a trochu motivem. Indická Rupie je měna, která se nevyváží (1Rp = 0,5Kč). Nejuznávanější měnou v Indii je Dolar nebo Euro. První směnárny jsou už na letišti a všude po Indii je jich dostatek i v malých městech. Státní banky jsou velmi laxní, když jde o výměnu peněz, tak nezbývá než se spolehnout na směnárny. Kurzy jsou víceméně všude podobné. Natržené bankovky často nikdo nechce, ale slepované, sešité sešívačkou, popsané propiskou, to všechno berou bez problémů. Obdrží-li Ind svazek bankovek, scvakne je dohromady prošívačkou nebo je oblepí lepicí páskou a na horní bankovku si napíše buď celkový obnos, poznamená jaké bylo včera počasí, nebo si alespoň z dlouhé chvíle obkreslí obrázky na ní natištěné. A tak vypadají bankovky jak vypadají. Častým prošíváním se vytvoří jedna či více děr, skrz ně se dá často prostrčit i palec, obkreslováním, poznámkami a ne příliš čistým prostředím postupně zaniká původní potisk a občas je problémem zjistit, jakou bankovku má člověk vlastně v ruce. Peníze si každopádně rozdělujte na víc míst, nejlepší je mít kapsičku na krku, tam mít i všechny doklady, popř. letenku. Je dobrý pořídit si před cestou fotokopie pasů, víz, letenek apod. pro případ ztráty. Do vlaku nebo pro bágly na střechu busu možná taky užijete řetěz - cestuje se rozhodně klidněji. Materiály o Indii: Mapky a plánky:
Odkazy na webové stránky:
|
