|
Darjeeling Na cestu do Darjeelingu (2200 m.n.m.) asi v životě nezapomenu. Byla plná nástrah, dobrodružství, ale přesto nádherná. Pemtook nám zařídil taxi, zase nějaký jeho kamarád si chtěl přivydělat. Cena byla trochu vyšší než jsme očekávali, přesto jsme si dohodli cestou prohlídku monastýru Tashiding. Jedná se o komplex buddhistických chrámů. Škoda jen, že jsme tam strávili jen jednu hodinu. Jana mezitím hlídala auto a taxikáře. Taxík nás dovezl do Jorethangu a dál nemohl pokračovat, neboť v Darjeelingu probíhala stávka studentů a silnice byly uzavřené. Noc jsme přečkali v hotelu Namgyal, který stále pamatuje dvacátá léta minulého století, kdy byl v rukou Britů. Shodou okolností jsme se znovu setkali s americkým párem, který jsme potkali na Goechala treku. Prošli jsme si společně Jorethang, shlédli mytí vozů v řece (v našich končinách něco nepředstavitelného), stavbu nového betonového kostela, či rákosové chatrče na druhém břehu řeky Rangit. Řeka Rangit je hranicí státu Sikkim a za ní začíná Bengálsko, skutečná Indie. Druhý den jsme si zakoupili sdílené taxi (shared taxi) a pokračovali do Darjeelingu. Cesta byla úzká, vlastně jen šotolina a vedla strmě vzhůru mezi čajovými plantážemi. Míjení protijedoucích vozů nás vždy vyděsilo, ovšem protijedoucí náklaďák to už byla jiná káva. Jakub to psychicky nevydržel a raději vystoupil. Tak sevřené žaludky jsme doposud neměli, auta se míjela jen tak tak a měli jsme štěstí, že se krajnice nesesunula. Stará Mahindra (indický jeep) projížděla osady poblíž plantáží a bylo cítit, že jí to dalo zabrat. Řidič si však nelámal hlavu a motor vozu zkropil vodou z konve. Stanoviště taxi v Darjeelingu je chaotické a velmi znečištěné, ale přesto má město své kouzlo. Hotely poblíž centra jsou většinou drahé a nebo špinavé a s podmočenými stěnami, proto je dobré pokračovat stále vzhůru a na kopci je několik hotelů, které nabízí za málo peněz hodně muziky. Darjeeling má odjakživa problémy s vodou, doporučuje se proto pít pouze balenou vodu. Indická města nemají vodovodní řady, jak jsme zvyklí z Evropy. Pokud nějaký dům potřebuje vodu, musí si ji natáhnout. Mnohdy mezi domy v úzkých uličkách vede změť kabelů hadic a rour. Čaje z Darjeelingu patří k nejvyhledávanějším, a tak je město obleženo rozlehlými plantážemi. Čaj se sklízí celoročně a podle období rozeznáváme:
Keříky se proto neočesávají celé, vždy jde jen o výběr některých lístků. Darjeeling však není jen městem čaje. Najdeme zde i zoologickou zahradu s ohroženými himalájskými zvířaty. Chovají tu Pandu Červenou a Levharta Obláčkového. Součástí zahrady je i Himalájský horolezecký institut, kde je kromě výcvikového střediska pro budoucí horolezce i rozsáhlá expozice o dobývání Himalájí. Nechybí ani socha dvou mužů Tenzinga Norgaye Sherpy a Edmonda Hillaryho, kteří jako první pokořili Mt. Everest 29. května 1953. Z Darjeelingu jezdí parní vlak až do hlavního železničního uzlu Shiliguri. Vláček se nazývá Toy train, a to asi proto, že parní lokomotiva je malinká a připomíná hračku. Jízda vláčkem je dle cestovatelů velmi romantická, neboť prý nabízí zajímavá panoramata. Vláčkem jsme sice nejeli, ale koleje vedou převážně po hlavní silnici do Shiliguri a městskou zástavbou. Darjeeling je i městem zašlé slávy, lanovka, která dříve vozila lidi na čajové plantáže, je mimo provoz a její oprava je na dlouhé lokte. Hlavní příjezdové silnice jsou v dezolátním stavu, možná bych je nenazýval silnicemi. Baráky jsou vlhké a město zapáchá.
|
