Anteloppe Canyon se nachází kousek od města Page v Arizoně. Kaňony jsou v podstatě dva - horní a dolní, přičemž za každý se platí zvlášť a ne zrovna málo peněz. Nejkrásnější je v poledne, kdy sluníčko proniká dovnitř a obarvuje tak stěny kaňonu.

Městečko Page leží nedaleko vodní nádrže Lake Powell. Ceny za ubytování nás mírně rozhodili, patřily k nejvyšším při našem putování. A to jsme prozkoumali více než třetinu motelů a hotelů. Město Page samo o sobě je nezajímavé, nicméně na jih odsud po silnici 98 se nachází přírodní unikát – Anteloppe Canyon. Jde o pískovcový kaňon, místy úzký i dva metry, kam prosvítá světlo otevřeným stropem. Kaňon se nachází v přírodním parku Navajo, který obhospodařují Indiáni. Ceny nejsou vůbec lidové, skoro až přemrštěné. Jednak se platí parkovné, ale ne na osobu, ale na auto a dále pak prohlídka kaňonu s průvodcem. Pravdou je, že Indiáni byli vstřícní a veselí, navíc hráli na píšťalky, takže to mělo i nějakou přidanou hodnotu oproti strohým a nezábavným průvodcům v parku Mesa Verde.

Vstup a parkoviště, ze kterého se vyráží k Hornímu Antilopímu kaňonu se nachází přibližně tři míle za městem Page po silnici 98. Kaňon je pak vzdálený ještě dalších čtyři a půl kilometru vyschlým korytem řeky. Vstup je zpoplatněn a trvá přibližně hodinu a za doprovodu průvodce. Ten každému ukazuje co má fotografovat a jak na to. Pokud nemáme stativ je dobré si jej za pár dolarů půjčit hned na parkovišti při placení vstupenky. Mimochodem hodinová prohlídka stojí 31USD i s parkovným.

Dopoledne proniká do úzkého kaňonu poměrně málo přímého světla, paprsky se ale odrážejí od stěn a pronikají postupně do spodnějších částí. Osvětlený pískovec se nejprve rozzáří do hnědých, potom oranžových a nakonec zářivě červených tónů. Neustále se barevně mění přímo před očima, do „uměleckého díla“ se zamíchají i bílá, žlutá, nachová, fialová a modrá. S pokročilou dobou pak získávají barvy na intenzitě. Kdo nechce nic propásnout, musí neustále hru barev sledovat.

Vrchol této podívané přichází v pravé poledne. Na několika málo místech dopadají sluneční paprsky přímo kolmo dolů na písčité dno a v nádherné, krvavou červení žhnoucí soutěsce vytvářejí skutečné světelné sloupce. Každý, kdo se v té chvíli nachází v Antelope Canyonu, je úžasným divadlem doslova pohlcen. Člověk najednou zapomíná na všechny těžkosti a uvědomuje si, že se účastní něčeho velkého a nadpozemského, má pocit, že se nachází na místě, kde se světlo setkává s temnotou, nebe se zemí, a je nesmírně vděčný za to, že může být při tom.S pokročilou hodinou přímé paprsky mizí. Hra světla, tvarů zaoblených stěn a červené barvy ale pokračuje a ještě několik hodin po poledni je možné mnohé objevovat – přisuzovat světelným úkazům vlastní názvy, nechávat plynout svou fantazii...

V srpnu 1997 se do kaňonu spolu s průvodcem vydala skupina lidí, bohužel právě v době, kdy se na míle daleko strhla velmi prudká letní bouře. Voda velice rychle naplnila veškerá koryta a ohromnou silou strhla s sebou všechny, kteří se v dolním kaňonu nacházeli. Z celkem dvanácti lidí jedenáct zemřelo. Po devět měsíců pak byl Lower Antelope Canyon uzavřen, než se podařilo vytvořit podmínky, aby se podobná tragédie už neopakovala. Pojistkou je nejen neustálé a důsledné sledování počasí, ale i několik kovových beden podél horního okraje skalní štěrbiny se záchrannými lany a sítěmi – pro případ, kdy by bylo nutné při přívalové vodě, takzvané flash flood, okamžitě zasáhnout a lidi ze soutěsky vytáhnout.