Je
pátek 27.července roku 2001 7:30 hodin a scházíme se na ÚAN na
Florenci na nástupišti č.6, Hlava s Mírou jdou kamsi do Bělehradské
ulice schánět tvrdý lepenkový papír, abychom si mohli nějakým
způsobem obalit kola. Po osmé přijíždí dvoupatrák, začíná
chaos, nakládáme kola do vyhraženého prostoru. Ukázalo se, že
lepenka nám byla prd platná a navíc musíme sundat přední i
zadní kola.
Je krátce před devátou, konečně jsme natlačili
kola, sebe a věci do autobusu. Vyrážíme vztříc novým
dobrodružstvím za hranice všedních dnů. Nálada v autobuse je
opravdu výborná, stará se o ní i naše milá spolucestující Denisa
Horová z Dobřichovic, která má v Bulharsku babičku, ale
nesmíme ani zapomenout na miss Bulharsko, naší stewardku.Záznam
promluvy stevardky v autobuse
Kousek před
Brnem je na dálnici objížďka, vhodný čas na pauzu a na moč.
Stavíme v Brně,
přibíráme asi čtyři nové cestující. Z Brna to kalíme
po dálnici na Bratislavu, na hranicích trávíme asi 30 minut. Z
Bratislavy pokračujeme do Komárna, je docela hustý vedro. Nyní
hurá do nám dobře známého Maďarska, kde jsme byli s koly
vloni. Po obchvatu M0 míjíme Budapešť a míříme na jih do
Szegedu. Před půlnocí jsme na Maďarsko - Jugoslávských
hranicích, sice nějakou dobu čekáme, ale vše proběhlo
v pohodě (máme víza). Jugoslávií projíždíme v noci.
následující den
|