O Madeiře

Madeira - historie

Madeira (portugalsky Ilha da Madeira) je portugalský ostrov, leží v Atlantickém oceánu asi 580 km západně od pobřeží Maroka a 980 km jihozápadně od Lisabonu. Je součástí Madeirského souostroví, jež tvoří součást Makaronézie. Na rozloze 740,7 km² je  244 286 stálých obyvatel, z toho v hlavním městě Funchal 100 847 obyvatel. Celé souostroví má status portugalské autonomní oblasti (od r. 1976) a jako takové je členem Evropské unie. Administrativně je ostrov dělen na 10 okresů (municipios). 

O existenci ostrovů v Atlantiku západně od Gibraltaru se vědělo již ve starověku (Féničané, Řekové, Římané - Plinius Starší). Malé Portugalsko v té době hledalo zdroje svého rozvoje. Nezastupitelnou roli sehrály portugalské zámořské objevy. Jejich vůdčí osobností byl princ Jindřich (1394–1460), dnes známý jako Jindřich Mořeplavec. Přestože byl velmi mladý, shromáždil na počátku 15. století portugalské kartografy a mořeplavce s cílem rozšířit znalosti západoafrického pobřeží, ovládnout obchod a najít námořní cestu do Indie. Na první cestě více zapracovala náhoda a štěstí. Lodě, jimž veleli kapitáni João Gonçalves Zarco a Tristão Vaz Teixeira, zanesla bouře až k neobydlenému ostrovu Porto Santo. To byl úplně první výsledek cest organizovaných Jindřichem mořeplavcem. Psal se rok 1418. Když se o tom Jindřich dozvěděl, vyslal o rok později lodě znovu s cílem ostrov osídlit a prozkoumat jeho okolí. Tak se roku 1419 Portugalci vylodili na Madeiře v zátoce u dnešního Machica. Samotný název ostrova je odvozen z portugalského „ilha da madeira“ – „ostrov dřeva“. Madeira v té době byla neobydlená, hustě zalesněná (převládaly vavřínové lesy), pobřeží až na výjimky bylo nepřístupné se strmými útesy. Po roce 1420 začíná osídlování a odlesňování. Lesy byly zapáleny. Odlesňování skončilo roku 1433. Hlavním městem bylo původně Machico. Osídlování a zavádění zemědělství neprobíhá živelně, ale je organizováno. V roce 1497, kdy počet obyvatel dosáhnul 5000, byl hlavním městem vyhlášen Funchal, který byl později i sídlem biskupa. Po roku 1452 se na Madeiru začali dovážet otroci.

Madeira - Ekonomika

Zdrojem obživy dnešních Madeiřanů jsou turisté, výroba vína, zemědělství, krajkářství a košíkářství. Z počátku sem jezdili hlavně Angličané, ti zde začali kupovat pozemky a podnikat. Koncem 19. století byl vybudován honosný hotel Reid´s. Zemědělství, díky úrodné půdě, dostatku vody dodávané levádami a příznivému klimatu, produkuje kromě vína prakticky všechno. Je však založeno na ruční práci s nízkou produktivitou. Na náhorní plošině se volně pasou krávy. Výrobu krajek, převážně domácí, kontroluje krajkářský ústav. Každá ručně vyrobená krajka je zde opatřena značkou původu. Centrum košíkářství je v obci Camacha.

Madeira - Doprava a infrastruktura

Madeira je plně elektrifikovaná. Hlavním zdrojem energie je tepelná elektrárna Vitória u Câmara de Lobos . Její výkon (téměř 100 MW) stabilizuje frekvenci sítě. Od roku 2008 má elektrárna postupně přejít od nafty na spalování plynu. Na ostrově je řada hydroelektráren na řekách a levádách. U některých z nich se voda zachytává v pomocné nádrži a elektrárna pracuje jako špičková. Na náhorní planině a ve východní části ostrova jsou instalovány větrné elektrárny. Dnes existuje na Madeiře, vedle sítě silnic budovaných v 19. a 20. století, moderní dálniční síť. Na dálnicích jsou desítky kilometrů tunelů a odvážné mosty. Ve Funchalu jsou dvě kabinové lanovky. Ta delší vás doveze od nábřeží do čtvrti Monte (konečná stanice lanovky 550 m nad mořem), druhá kratší lanovka z Monte překračuje hluboké údolí a končí v blízkosti botanické zahrady. Počátkem 20. století byl ve Funchalu jediný kolejový spoj na ostrově a to z přístavu na Monte. Dnes již tato trať neexistuje. Prvním letadlem, které přiletělo na Madeiru, byl 22. března 1921 hydroplán Rolls Royce typu F-3 se čtyřčlennou posádkou. Cesta nad mořem z Lisabonu trvala asi 20 hodin. Hydroplán přistál na moři u přístavu. Na pevné zemi přistálo první letadlo až roku 1957. Bylo to na pokusné dráze Santa Catarina a jednalo se o malé sportovní letadlo. Madeirské letiště Santa Catarina bylo modernizováno s pomocí Evropské unie. Od roku 2000 je jeho přistávací dráha prodloužena na 2781 metrů. Kvůli nedostatku místa je na 180 sloupech protažena nad moře. Přestože je letiště moderně vybavené, vyžaduje přistání od pilotů značnou zručnost a někdy i pevné nervy cestujících.

Madeira - Podnebí

V podnebí na ostrově Madeira se silně projevuje tzv. výšková pásmovitost. Teplota vody kolem ostrova Madeira (která ani v zimě neklesá pod 18°C) a jeho poloha jižněji než Evropa dovoluje zde do 200 m nad mořem pěstovat tropické plodiny. S narůstající výškou se struktura plodin mění. Od 200 do 400 m je klima subtropické a od 400 do 700 m nad mořem se pěstuje vinná réva, jablka, třešně a obilí. Výše až do 1000 m nad mořem jsou vřesoviště, rostou zde eukalypty a azorské vavříny. Nad 1000 m je pak vysokohorské pásmo. Celý povrch ostrova je hornatý. Z toho důvodu je vnitrozemí jen málo osídlené. Výjimkou je hluboké uzavřené Údolí jeptišek, nebo údolí procházející od Ribeira Brava na jihu k São Vicente na severu ostrova. Většina sídel však vznikla na úzkém pruhu mezi mořem a skalnatým vnitrozemím. Cesty vnitrozemím neexistovaly, spojení bylo pouze po vodě. Dnes, kdy existuje hustá síť silnic, jsou osídlovány i vyšší polohy v blízkosti pobřeží.

Pro pobyt je nejpříjemnější podnebí na jižním pobřeží. Ve Funchalu v létě téměř neprší. Denní teplota v létě nestoupne nad 25°C. V zimě noční teplota neklesne pod 11°C. Rozdíl mezi průměrnou denní a noční teplotou je asi 4°C po celý rok. Na suchém východě ostrova, v horách a na náhorní plošině většinou fouká silný vítr. Na severním pobřeží často prší. Náhorní plošina Paúl da Serra (1500 m nad mořem) v západní polovině ostrova přechází v místě zvaném Rabaçal do hlubokého údolí. Řeky tekoucí po plošině padají dolů v několika vodopádech (Risco, 25 fontes).

Nejvyšší vrcholy ostrova se nacházejí v jeho východní polovině. Jsou to Pico Ruivo (1862 m) a Pico do Arieiro (1818 m). Jsou od sebe vzdáleny vzdušnou čarou asi 3 km, ale namáhavý přechod mezi nimi vezme v jednom směru více než 2 hodiny stoupání a klesání po schodech vytesaných do skal a průchody tunelem. V odpoledních hodinách je cesta obvykle zahalena v mlze.

Pokud jde o koupání v moři na Madeiře, reklamní slogan říká, že „Spíše než pro koupání je Madeira ke koukání“. Přesto však na jižním pobřeží existují dvě malé přírodní písčité pláže s černým pískem a kilometrová kamenitá pláž Formosa ve Funchalu. V městečku Calheta je koupaliště s umělými plážemi, na nichž je jemný žlutý písek dovezený na Madeiru. Na řadě míst jsou mořské lázně tvořené bazénky mezi lávovými skalami doplněnými o betonově stěny. Přes tyto stěny se při přílivu převalují vlny a dochází k výměně vody.

Espáda

Espáda je hlubinná ryba, která žije v hloubce 400m pod hladinou, v noci se však vynořuje do dvouset metrů, odkud je rybáři sítěmi vytahují vzhůru. Ryba vlivem dekomprese umírá. Madeiřané ryby suší a nebo je podávají čerstvé, usmažené v těstíčku s fritovaným banánem.

Espetáda

Je hovězí maso, grilované na vrbovém proutku. Podává se s rýží nebo bramborem

Leváda

Levády jsou soustavy zavlažovacích kanálů a na Madeiře dosahují celkové délky přes dva tisíce kilometrů. Byly budovány otroky, během osidlování ostrova v 15. století. Přistěhovalci káceli stromy a vypalovali lesní porost. Díky popelu se země stala úrodnější. Centrální pohoří Madeiry rozděluje ostrov na dvě části. Na severu ostrova je daleko větší výskyt srážek než na slunné jižní části. Voda z potůčků a vodopádů na severu je stahována do koryt levád a soustavami tunelů přiváděna k hospodářským oblastem na jihu ostrova. Jde o příklad vhodně zvolené meliorace. Nejstarší levádou je leváda dos Prionas, která vodou zásobovala město Funchal. Dodnes jsou patrné i mosty na úbočí skal, které jsou původní. Levády se používají dodnes, a tak není divu, že je Madeiřané modernizují. K moderním levádám patří leváda de Janela, která má koryto široké 1m metr s hloubkou vody kolem 40cm (záleží na počasí). Levády neplní jen zemědělské potřeby, ale velmi často se používají i k pohánění turbín vodních elektráren. Každá leváda má svůj charakter a své kouzlo. Levádu dos Prionas obklopují banánové plantáže, Leváda dos Tornos prochází eukalyptovým lesem a leváda do Canical zásobuje spíše chudší oblast Morocosu, kde jsou políčka s plodinami jako je kukuřice nebo cukrová třtina. Procházka kolem levád je většinou pohodová bez výrazných převýšení, za to však může být i v některých vyšších partiích nebezpečná pro lidi, kteří trpí závratěmi.

Madeira Wine

Počátek produkce madeiry spadá zřejmě do 17. století. Výrobní postup byl objeven náhodou – traduje se, že mořeplavci při cestě z Evropy doplňovali na ostrově Madeira také víno, které při průjezdu rovníkovými oblastmi bylo zahříváno až na 45 stupňů Celsia. Tím získalo po následném zchlazení unikátní chuťové vlastnosti. A podobný technologický postup se používá dodnes. Ohřátí ve speciálních „pecích“ estufas, jež následuje po procesu kvašení, je také dnes základním technologickým postupem – estufagem, používaným při výrobě tohoto vína. Sušší vína jsou dolihována před estufagem, sladší po něm. Asi 18 měsíců po schlazení vstupuje víno do systému scelování solera, používaného také např. u vín typu sherry. Obvyklé je dlouholeté zrání v dubových sudech. Víno madeira je dodáváno na trh nejméně tříleté, obvykle však významně starší. Složitý proces scelování přináší vína, kde věk je určován spíše výpočtem. Díky dolihování a procesu estufagem se dá madeira skladovat prakticky neomezeně dlouhou, a to i v láhvi, která již byla otevřena. Lahve se archivují ve svislé poloze, korek nemusí být smáčen. * sercial (nejlehčí a nejsušší) * verdelho (pikantní polosuché) * boal (bual) (tmavší, polosladké s kouřovou příchutí) * malvasia (velmi sladké a tmavé)

Letiště Funchal

Původní přistávací dráha, uvedená do provozu 8. července 1964, byla jen 1600 m dlouhá. Po letecké nehodě roku 1977 byla o 200 m prodloužena. Později byla s pomocí EU, nákladem 520 milionů Euro, prodloužena a 15. září 2000 byla tak dána do provozu dráha s asfaltovým povrchem o celkové délce 2777 a šířce 45 m, umožňující provoz všech současných typů letadel. Prodloužení dráhy je tvořeno železobetonovým mostem o délce 1020 m a šířce 180 m, je na něm i část odstavné plochy. Začíná nad strmým svahem a v počátcích stavby pokračovalo nad mořem. Je uloženo na 180 válcových sloupech. Některé z nich byly při zakládání stavby uloženy na dně v hloubce až 60 m, takže jejich celková výška je až 120 m. Dráha leží 59 m nad hladinou moře. Přistání je povoleno jen letadlům, jejichž piloti zde absolvovali školení a test. Přibližovací manévr totiž není jen klesáním v přímém směru, ale v jeho závěru je nutné provést obrat o 180°. V prostoru letiště jsou trvalé turbulence a nebezpečí střetu s ptáky.

Autobusy na Madeiře

Ve správním městě Madeiry – Funchalu jezdí velký počet autobusových linek. Autobusy mají žlutou barvu a jízdenky je možné koupit i řidiče, jsou však dražší. Mnohem výhodnější je jízdenku koupit a nabít na určitý počet jízd v automatu na nábřeží a pak jízda po Funchalu kamkoliv je o více než polovinu levnější. Zastávky jsou pouze na znamení a je tedy nutné si na autobus mávnout rukou resp. Zmáčknout signalizaci v autobusu. Mimo Funchal jezdí červené nebo zelené autobusy. Jízdenka se bez přirážky kupuje přímo u řidiče. Řidiči jsou velmi ochotní a často vám poradí, kde vystoupit, eventuelně přestoupit na jiný spoj. Autobusové linky na Madeiře vychází vstříc především ostrovanům a nejezdí podle potřeb turistů. Při plánování výletů je třeba počítat i s posledním autobusem na trase nebo s pozdějším odjezdem z Funchalu. Některé oblasti jsou autobusem nedostupné a lze je navštívit zapůjčeným automobilem.   jízdenka u řidiče 2,05€ kredit na jízdu (automat) 0,8€

stánek na nábřeží		automat na jízdenky	jízdenka
předplacená karta - rub		předplacená karta - líc	jízdenka

Ubytování ve Funchalu:

Sehnat ubytovaní ve Funchalu není složité, a na internetu je spousta možností. Ceny se pohybují od 30€ do 100€ za noc. Lidé, kteří jezdí s cestovními kancelářemi jsou většinou ubytováni sice v luxusnějších podmínkách, ale za to daleko od centra města a hlavně meziměstských autobusů. Bydleli jsme na kopci těsně pod pevností Pico a to v penzionu Vila Teresinha. Cena byla více než přijatelná, a to 30€ / noc za dvojlůžkový pokoj a se snídaní. Kvalita však byla poplatná ceně. Spali jsme na malé posteli, pokoj byl malý s výhledem mezi domy a zatuchlá koupelna. Jenže to nás až tak netrápilo, po celý den jsme chodili na výlety. A nejen to večer se dal strávit s lahví vína na útulné terase hotelu.

Vila Teresinha	malý pokojík	terasa penzionu

Hotel je možné reservovat: http://www.venere.com/pensions/funchal/pension-vila-teresinha/ nebo http://www.vilateresinha.com/

 Orientační ceny (2009):