ŠVÝCARSKO 2011

Opět se zadařilo a dostal jsem se do Švýcarska na školení. Lenka po týdnu přijela za mnou, a tak jsme spolu projeli další kus země. Předchozí výlet se odehrál v roce 2006. Školení bylo v Zugu, správním městě stejnojmeného kantonu. Zug leží nedaleko Lucernu a Zurichu. Má své jezero a majestátní horu Rigi. Zug již známe z předchozí cesty v roce 2006, a tak naše první kroky směřovaly do nejstaršího města Švýcarska - Churu. Město bylo osídleno již v roce 3500 př. n.l. a tak je Chur vůbec nejstarším městem na území Švýcarska. Současná podoba starého města je však ze 13. a 16. století. Město má kouzelné úzké uličky. Během naší návštěvy zde probíhal bleší trh, kde šlo koupit docela všechno, od špendlíku po lokomotivu. Zaujali nás zdredovaní prodejci, kteří nabízeli mimo jiné 2 litry panenského olivového oleje. Jiní se zase snažili udat dvouřadé brusle se čtyřmi kolečky nebo staré walkmany či počítač XT. Staré město nezabere tolik času, po zhruba hodině jsme opět seděli v autě a měli namířeno k soutězce Viamala. Je to fajn zastávka na cestě do jižní části země. Do soutěsky se sestupuje po 220 schodech a nad samotnou soutěskou jsou dva starobylé mosty. Na dně koryta se dere říčka, která každoročně zaplaví soutězku tak, že není pro návštěvníky schůdná. Se soutězkou je spjato i jméno našeho krále Karla IV. který podpořil nedalekou cestu přes sedlo Septima do města Chur.

Po krátké zastávce jsme přes sedlo San Bernardino pokračovali na jih do města Locarno k jezeru Lago di Maggiore. Tam jsme navštívili akvapark a příjemně jsme se vykoupali nejen v bazénu, ale i samotném studeném jezeře. Po hřejivém odpoledni jsme projeli cípek Itálie a den zakončili v kempu v Zermatu. Zermat je horské středisko, které je hojně navštěvováno jak v létě, tak i v zimě. Radním se podařilo nemožné, auta do města nesmějí, maximálně městské taxíky a to jen na kraj města. Městečkem se pohybují elektromobily a nebo se sem můžete dostat vlakem. Pěších tras je tu bezpočet, ale majestátní hora Matterhon nás lákala natolik, že jsme se rozhodli dostat se co nejblíže k ní. Vyjeli jsme lanovkou na Schwarzer See a pak již po vlastních na samotné úpatí hory. Pro Lenku to byla první opravdová vysokohorská turistika a tak se potýkala s horskou nemocí. Nechala mne jít napřed, ale přesto jsem ji měl nadohled. Dostal jsem se k chatě Hornlihutte do výšky 3250mnm. Koupil jsem pití a vydal se pro Leníka. Odchytili mne však dva cizinci, že má paní je dvěstě metrů za mnou. To mne povzbudilo, že i Leník dosáhne vrcholu, ovšem zapomněli mi říct, že je to 200 metrů výškových. Sestoupali jsme zpět na Schwarzer See a odsud jsme sestupovali přes Zmutt do Zermatu. Byl to docela fofr, chtěli jsme stihnout již předplacený taxík zpět do kempu.

Další den byl skutku odpočinkový v lázenském městečku Leukerbad. Ale i tento den nebyl obyčejným, hned při bloudění nás odchytl našinec Kamil, a byl nesmírně dotěrný, provedl nás celým městem. Leník si vybral termální lázně a na mne čekala terénní koloběžka. Vyvezl jsem se lanovkou na kopec Torrent a tam jsem si zapůjčil koloběžku s koly jak od letadla a pelášil dolů zpět do městečka Leukerbad. Při sjezdu jsem klesl o 800 výškových metrů na 12-ti kilometrech. Leník byl rovněž spokojený, voda měla teplotu ke 40°C. Pokračovali jsme dál do starobylého města Sión. Nad Siónem se vznášejí dva hrady Tourbillon a Valére. Po prohlídce zříceniny Tourbillon jsme povečeřeli ve francouzké restauraci, vždyť jsme také byli ve francouzském kantonu Valée. Přespali jsme v kempínku na břehu jezera Lac Léman (ženevské jezero). Kempík byl zadarmo, protože jsme přijeli pozdě a ráno bylo třeba odjet brzy.

Vstávali jsme opravdu brzy, abychom stihli včas dojet do Ženevy. Vše bylo hezky naplánované až na nepříjemné zácpy, které nás provázely celou Ženevou. Město jsme si ani neprohlédli, jen to co jsme zahlédli z vozu - obří vodotrysk; a kolem desáté jsme přijeli do evropského atomového centra CERN, které se nachází na francouzsko - švýcarských hranicích. CERN byl postaven v 50. létech minulého století a byl domovem různých urychlovačů. Vzhledem k tomu, že je dotován z evropských prostředků, pořádají zde exkurse zdarma. Zájem je však obrovský a je třeba si prohlídku objednat s dostatečným předstihem dopředu (min. dva týdny). Což jsme skoro udělali, ale chyběl nám jeden den. Rezervaci jsme tedy neměli potvrzenou, ale přesto se nám podařilo dostat ke skupince a prohlídku jsme absolvovali. Někteří takové štěstí neměli a odjeli s nepořízenou domů. Prohlídka začíná filmem o CERNU, ale i fyzikálním pozadí, co se zde zkoumá. Pak jsme se přesunuli do budovy experimentu Atlas. V rámci experimentu se nechávají srážet částice a zkoumá se velký třesk. Urychlovač urychluje částice s energií 7TeV a je v provozu především během letních měsíců. V zimním období na urychlovači probíhá údržba, z důvodu velké energetické náročnosti je nutné urychlovač odstavit, protože jinak by Geneva neměla dostatek elektřiny. Částice jsou urychlovány na kruhové dráze o délce 27 km. Tunel je umístěn 100m pod zemí, kde jsou pevné horniny, ale i bezpečná vzdálenost, kvůli civilním budovám nad urychlovačem. Urychlují se protony vodíku v urychlovači zvaném cyklotron. Protony oběhnou dráhu 27km 11000 za jednu vteřinu. Na obědě jsme se setkali s jiným českým párem, kteří byli fandové do kosmonautiky. Doporučili nám několik míst, které stojí za to navštívit. Prvním místem byl vodní hrad Chillon nedaleko Montreaux (města hudby). V závěru svého života žil v Montreaux Freddie Mercury. Poblíž hradu jsme se vykoupali v Ženevském jezeře. Po koupeli jsme zamířili přímo do hlavního města Švýcarska - Bernu. Bern jsme si zrychleně prošli a nevynechali jsme pro město typické - medvědy. Žijí zde na břehu řeky a většinou to jsou zbídačené kousky, kteří v Bernu dostali druhou šanci. V Bernu jsme si prohlédli i Orloj, který je velmi pdobný tomu našemu v Praze. Druhý den nás čekala cesta domů, kterou jsme si jen trochu prodloužili návštěvou muzea hodinek Omega. Značku založil švýcarský hodinář Louis Brandt v roce 1848. Název Omega vznikl později podle strojku Omega 19, který byl představen v roce 1894. Za první světové války firma Omega dodávala hodinky britskému královskému letectvu - RAF. V roce 1932 byl čas na Olympiádě odměřován stopkami Omega. Od té doby se Omega stává časomírou řady Olympiád. V roce 1965 si firmu objednala NASA pro dodávku hodinek pro kosmonauty. Hodinky prošly náročnými zkouškami a testy, po kterých byly certifikovány pro vesmírný program. Právě model SpeedMaster byl spolu s Neil Armstrongem na měsíci. Později firma Omega proniká i do mořských hlubin, podařilo se jim vyrobit hodinky řady SeeMaster, které jsou vodotěsné do hloubky 600m. Hodinky přežily i o trochu vyšší tlak, ale při něm se prohnulo sklíčko a zastavilo tak vteřinovou ruřičku, avšak strojek byl vodou nedotčen. Hodinky Omega sehrály i politickou úlohu. Prezident Nixon je odmítl jako dárek, že jsou prý drahé, sám byl však usvědčen v aféře Watergate. Prezident JFK je naopak jako dar přijal od svého přítele Granta. A nakonec i známého Jamese Bonda tyto hodinky doprovázely na jeho dobrodružstvích.