1.2 Nářadí nutné ke stavbě

Svěrky (minimálně 6ks), vrtačka, vrták do dřeva Ø8mm, hloubkový doraz na vrták, úhelník, pravítko, smirek, rašple, pilník, svrchní frézka s kružítkem (Extol, Einhell, Bosch,…), bruska na dřevo, gumový váleček, štětec.

2.1 Volba materiálu: 

• Dřevěný masiv - nevhodný, každý kus je originál, tudíž dvě bedny mohou hrát jinak. Za to se dobře upravuje, lakuje a vypadá hezky.

• Laminodeska - homogenní materiál, vhodný pro stavbu, finální povrchová úprava. Komplikované a nutné velmi přesné zpracování, chyby jsou jen velmi těžko opravitelné. 

• Surová MDF deska - dřevovláknitá deska s jemnou strukturou, velmi snadno se opracovává, brousí a vrtá. Deska je velmi tuhá a neláme se. Je to asi nejvhodnější materiál pro stavbu reprobeden, avšak vyžaduje další povrchovou úpravu.

Z výše uvedených možností jsem si vybral MDF desku. Na začátku stavby jsem ani neměl rozmyšlený finální vzhled beden. A to je chyba. Zvolil jsem nakonec dýhu, protože vypadá hezky. Dýhu je třeba vždy nanést na deskový materiál a to  z obou stran, kvůli kompenzaci pnutí. Jenže pak je třeba řezat velmi přesně a důsledná přesnost je nezbytná i u samotného sesazení. Vzhledem k tomu, že většina prodejen s deskovým materiálem vám zboží i nařežou, nechal jsem si nařezat čisté míry a bednu sesadil. Udělal jsem to z jednoho prostého důvodu - nemám formátovací pilu. Ruční kotoučová pila není dostatečně přesná. I tak doporučuji si desky před převzetím přeměřit a platit, až když jste spokojeni. 

2.2 Možnosti povrchové úpravy: 

• Lakování 

• Dýha (mořená a lakovaná) 

• Polepit fólií nebo jiným materiálem (laminát)

Dýhou vytvoříme iluzi exotického dřeva, dýha je nádherná, pracná, ale i drahá. Řada lidí, kteří staví reprobedny, mnohdy dýhují, až když mají box sestavený (i to byl můj případ). Po konzultaci s mnoha truhláři a hlavně dýhaři, není tento postup správný. Dýha se běžně lisuje pod vysokým tlakem, který dřevovláknitou desku nerozdrtí, ale pro hotový reprobox může být smrtelný. Pokud se rozhodneme pro dýhu, je třeba desky nařezat na větší rozměr, a nechat je seříznout až po odýhování na čisté míry. Pokud plánujeme nějaké zkosení, je dobré přilepit k desce tzv. nákližek (hranu z masivu) ze dřeva finální dýhy. Ten se pak zkosí svrchní frézkou.

2.3 Možnosti spojování desek:

Jednotlivé desky pro konstrukci reproduktorové skříně je třeba vzájemně spojit. Volba spoje je závislá zase od zručnosti a možností vybavení.

• Spoj "natupo" - běžný a snadno proveditelný. Může být časově nestálý, což se může projevit rozlézáním spár. Může to být patrné i při odýhovaném povrchu. Materiály spojujeme dřevěnými kolíčky. Při sesazování beden, musíme být velmi přesní. Největší oříšek je kolmé vrtání, aby kolíčky do sebe zapadaly. Výkres od firmy Visaton je připraven pro kolmá kolíkovaná spojení.

• Spoj "na pokos" - elegantní, ale velmi pracné řešení. Případné chyby lze snadno upravit jen u surového materiálu. Chyby se špatně opravují u odýhované nebo laminované desky. Desky se spojují dřevěnými lamelami. Kromě vrtačky se neobejdeme i bez lamelovačky. 

Nařezané desky je třeba párovat, neboť nemusí být úplně přesně uříznuté. Sestavíme si dvě samostatné sady pro každou bednu zvlášť a už je nemícháme. Všechny desky naměříme, orýsujeme a navrtáme otvory pro kolíčky. Kolíky zapouštíme do hloubky 12 / 25 mm při tloušťce materiálu 18mm. V případě kolíkování čelního panelu zapustíme kolík 30mm do bočnice, aby zasahoval jen 5mm do čelního panelu. Je to důležité kvůli zkosení stran na čelním panelu, aby kolíčky nevylezly na povrch! Kolíčky zásadně vlisujeme pomocí truhlářské svěrky. Při zatloukání kladivem by mohla MDF deska prasknout. Stavbu zahájíme kolíkováním a lepením vnitřní přepážky. Vnitřní přepážku také spojíme s vrchní deskou skříně. Po zaschnutí lepidla (cca 24h) spojíme přepážku s bočnicí, osadíme dno skříně, vnitřní výztuž a uzavřeme druhou bočnicí. Vše pořádně stáhneme truhlářskými svěrkami. Po zaschnutí pak pokračujeme čelním panelem. Paralelní díly vždy odměřujeme společně, aby kolíčky seděly bez problémů do vyvrtaných otvorů. Předpřipravíme rovněž otvory pro předozadní výztuž. Na zadní panel přišroubujeme výhybku, jen tak na zkoušku. Výhybka bude umístěná v prostoru pod basovým reproduktorem. Je také užitečné, označit si, která strana je čelní panel a jeho orientaci (na výšku). Před uzavřením bedny, vytmelíme spoje tmelem na parkety, aby byla jistota, že je bedna dokonale uzavřená. Úplně nakonec bednu uzavřeme zadním panelem a stáhneme. Po úplném vytvrdnutí lepidla, bednu zbrousíme, čímž srovnáme nepřesnosti, ke kterým během výroby došlo. Případné škvíry nebo spáry opravíme tmelem, který lze zhotovit z lepidla a dřevěných pilin. Nakonec celou bednu otřeme vlhkým hadříkem, abychom ji zbavili pilin i z pórů. Hotové bedny postavíme do místnosti, kde budou jednou hrát a necháme materiál pracovat, alespoň dva týdny.

2.4 Základní postup:

1. Sesadit vnitřní přepážku a spojit ji kolíčky s vrchním dílem skříně.

2. Přepážku s vrchním dílem přikolíkovat k bočnici, nainstalovat levo-pravou výztuž, připojit dno a spojit s druhou bočnicí.

3. Tmelem zapravit škvíry mezi přepážkou a stěnami skříně.

4. Do čelní stěny osadíme a zalepíme kolíčky. Snažíme se je srovnat, aby byly kolmé. Pak sesadíme čelní desku s korpusem skříně a stáhneme svěrkami.

5. Tmelem zapravit případné škvíry z vnitřku bedny.

6. Nakonec sesadit zadní část bedny a vše pevně stáhnout svěrkami.

7. Hotové bedny zbrousíme nejlépe ručně, ale může nám pomoci i ruční bruska. Snažíme se srovnat hrany se stěnami tak, aby byly co nejméně patrné přechody.

8. Nakonec bednu necháme týden až dva týdny stát, aby si materiál sedl.

3.1 Dýhování:

Dýha je tenký plátek dřeva, kterým vytkneme dřevotřísce šmrnc. Můžeme tak nabudit iluzi i exotických dřevin, jejichž cena by v masivu mohla být exotická. Můžeme si tedy vybrat dřevinu, ale řez, jakým byla seříznuta (rovnoletá nebo fládr)

javor - fládr	dub - fládr	dub - rovnoletý

Šíře dýhy 28cm vcelku lze koupit pouze v provedení fládr a jen pro některé dřeviny. Dýha rovnoletá se většinou skládá a sesazuje z více kusů. Mnoho prodejen však dýhu nesesadí a je třeba ji odvést k dýhaři. Spousta prodejců prodává dýhu po balíčcích, kde je různé, ale přesto velké množství dýhových plátků, zakoupit samostatné plátky není až tak snadné. Dýha se prodává v různých tloušťkách od 0,6mm až po 2,5mm. Pro konstrukci reprobeden se hodí tloušťka spíše 0,9mm. Ale i 0,6mm je dobrým kompromisem, pokud se podaří koupit dýhu v celku bez sesazování. Širší rozměry v tloušťce 0,9mm jsou hůře dostupné. Velmi flexibilní nabídku různých dřevin, rozměrů i se sesazením nabízí firma Jafholz. Pro ni není problém prodat i malé množství. Mají téměř vše, ale jejich ceny jsou dvakrát vyšší než běžné. Dýhu jsem koupil nakonec u firmy Torapo, kde mi vyšli vstříc a prodali mi menší množství, vřele doporučuji.

3.2 Lepení dýhy:

Lepení dýhy je asi největším oříškem, který mne při stavbě reprobeden potkal. Pokud deska není odýhovaná profesionálem a pokud dýhujeme již hotové bedny, nabízí se nám dva možné postupy. Každý má svá pro a proti.

Nejprve je třeba si dýhu připravit:

• Nepoužívat brusku, brousit ručně, aby byla zachována rovina desky. Použít smirek se zrnitostí 80 

• Dýha musí být kvalitní, rovná bez prořídnutí. Dýhu je třeba nějaký čas skladovat spolu s MDF deskou, aby se vyrovnala teplota a vlhkost obou povrchů. Dýha by měla být o 5cm větší než dýhovaná stěna. 

• Pokud budeme dýhu řezat, je třeba ji sevřít mezi dvě MDF desky a řezat ji s nimi. Ale celkem snadno lze dýhu stříhat nůžkami na papír (tloušťka dýhy 0.6mm) 

• Olepíme sousední stěny papírovou páskou, těsně podél horního okraje. Ochráníme tak stěny, později i dýhu od zbytků lepidla.

3.3 Postup lepení dýhy:

Suchý - Chemoprenem a nažehlením žehličkou. Výhoda této metody spočívá v tom, že dýha nenatahuje žádnou vlhkost z lepidla:

1. Nanést lepidlo Chemopren na desku a rozetřít rovnoměrně štětcem. 

2. Po 20 minutách zavadnutí přiložíme dýhu a válečkem ji přitlačíme k desce. 

3. Nastavíme žehličku na maximální teplotu a dýhu zažehlíme.

4. Pokud se dýha trochu spálí, nevadí to, dá se to později obrousit.

5. Chemopren lepí na počáteční tlak, není třeba svírat svěrkami

Mokrý - disperzním lepidlem Dispercol nebo Soudal a stažením svěrkami:

1. Lepidlo naneseme ve spirálách s odstupem 3cm a rozetřeme do rovnoměrné vrstvy štětcem. 

2. Čekáme na vhodný okamžik, aby se lepidlo odvětralo. Dýha nesmí z lepidla vytáhnout veškerou vlhkost, pak by se mohla kroutit a praskat. 

3. Správný okamžik poznáme podle toho, že lepidlo je po obvodu zaschlé 2mm, trvá to cca 10 až 20 minut. 

4. Na stěnu položíme dýhu a válečkem na fotografie ji přitlačujeme od středu ke krajům. Je třeba postupovat svižně. 

5. Na dýhu položíme igelit a desku MDF a celé to stáhneme svěrkami. 

6. Doba sevření je mezi 1 až 2 hodinami. Rozhodně nesmíme tuto dobu překročit, aby vlhkost lepidla, mohla z dýhy vyvětrat. Dýhu ořízneme ještě během sevření svěrkami a to cca 1mm od kraje.

3.4 Postřehy z práce s dýhou:

• Po aplikaci disperzního lepidla se dýha se velmi vlní, že nepomáhá ani váleček na její srovnání.

• Dýha je zvlnění i po sundání přítlačné desky a díky vysychání se časem vyrovná. 

• Řezání dýhy je velmi komplikované a doporučuji ji seřezávat postupně nůžkami a lámacím nožem. Nůž může odskočit po létech dřeviny, kterou řežeme. Je třeba si to hlídat. Následné opravy dýhy nejsou snadné. 

• Na čistý rozměr ji pak zabrousíme smirkem, a to tak, že brousíme celou plochu i s dýhou. Plocha je však chráněná papírovou lepicí páskou. Pozor, dýha se ráda štípe a může se vylomit i kus, který zasahuje do odýhované plochy. Je dobré, pokud někde lepidlo nepřilnulo, tak kus dýhy znovu přilepit a až posléze dýhu brousit. 

• Nejlépe uděláme, když přilepíme kus dýhy, po zaschnutí jej ořízneme a zabrousíme. Pak pokračujeme s dalšími plátky dýhy. 

• Snad všechna disperzní lepidla drží dýhu pevně, ale liší se zejména obsahem vody či jiných látek, na které dýha reaguje. Dispercoll dle mých zkušeností není příliš vhodný, dýha natahuje přílišnou vlhkost a vlní se. S lepidlem Soudal lze dosáhnout daleko lepších výsledků. Lepidlo je podstatně hustší, že se velmi ztěžka roztírá štětcem, ale dýha se příliš nekroutí. 

• Pokud je dýha mírně zvlněná, lze to srovnat žehličkou, ale je třeba opatrně prohřát celou plochu, jinak dýha může popraskat. Žehličku nastavujeme na maximální teplotu.

• Dodatečné dýhování úzkých hran provedeme lepidlem chemopren.

4.1 Frézování a broušení

Frézování je opět takovým malým oříškem, ale svým způsobem hlavně bonbónkem na dortu. Až nyní bedny dostávají finální podobu a už nám něco připomínají. Doposud to byly jen uzavřené bedny. Bez horní frézky se v žádném případě neobejdeme, a pokud si ji nemáme kde půjčit, nezbývá než si koupit. Na trhu jich je spousta v cenovém rozpětí 1500Kč až po 10000Kč. Pro naši práci postačí i nejlevnější model. Dobrým kompromisem mezi cenou a kvalitou je frézka značky Extol, která má jemné nastavení hloubky frézování a otáček, ale i velmi jemné schůdky pro postupné frézování. Těmi například nedisponuje frézka značky Einhell. Pro vykružování otvorů pro reproduktory si musíme postavit speciální přípravek. Kružítko, které je někdy součástí dodávky s frézkou nelze použít, neboť s ním nelze vykružovat malé poloměry. Přípravek není složitý a princip je patrný z následcích fotografií:

přípravek pro frézování otvorů	frézka s přípravkem (malý R)
frézka s přípravkem (velký R)	doporučený směr frézování

Před nasazení přípravku, je třeba na frézku našroubovat středící kolečko (je součástí dodávky s frézkou), které nám zajistí, že přípravek bude pevně držet na frézce. Do obráběného předmětu vyvrtáme středový otvor (2.5mm), kam přípravek zapíchneme. Otvory vždy frézujeme po směru hodinových ručiček. Naopak hrany skříně vždy srážíme proti směru hodinových ručiček. Pokud bychom tento postup nedodržely, mohla by se fréza zakousnout a sama rozjet po obráběné bedně! Rychlost otáček pro náš případ postačí mezi 3 až 4 stupni na regulátoru. Pokud frézujeme v místnosti, tak vždy s vysavačem! Díry frézovat postupně - nejprve s asi o 1 až 2mm menším poloměrem, teprve pak frézovat načisto, aby měly kam odcházet piliny při frézování a výsledek byl bez vytrhaných vláken. Důležité je i použití ostré frézy a správných otáček. Posunem frézky po desce se pravděpodobně dýha jemně poškrábá. (pozor na provedení vykružovacího přípravku, doporučuji polepit podložkou od počítačové myši).

Pro finální broušení použijeme co nejjemnější smirkový papír (145). Dýhu vždy brousíme po směru let. Pokud je dýha tenká, je třeba brousit velmi opatrně, abychom se neprobrousili skrz.

5.1 Moření a lakování

Při volbě vhodné barvy a laku raději upouštíme od vodou ředitelných lazur. Nezbývá tedy než povrch namořit mořidlem (lihovým) a pak použít syntetický lak, třeba na parkety. Moření je poměrně komplikované, zvláště při použití lihového mořidla. Existují i vodou ředitelná mořidla, která déle schnou, avšak nezanechávají mapy. S ohledem na použitou technologii dýhování jsem raději zvolil lihové mořidlo. Nanáší se molitanem a zpravidla tak, aby stačila jedna vrstva. Mořidlo nefunguje jako barva, kde se vrstvy doplňují. Mořidlo lze ředit lihem, a tak trochu změnit odstín. Vždy začínáme plochami, které budou nejvíc vidět. Pozor, běžná houbička na mytí nádobí se mořidlem rozleptá a pak se drolí. Není to sice na závadu, ale nepříjemně se s tím pracuje. Vybíráme proto spíše nějaký jiný, vhodnější molitan, který je spíš vyšší než širší. Mořidlo jsem lehce rozředil s lihem v poměru 2.5 : 1. Vůbec nevadí, když se na plochu nanese více mořidla. Je třeba, aby se rovnoměrně rozetřelo a dobře se vsáklo. Dva nátěry jsou tak akorát.

Nakonec jsme bedny nalakoval bezbarvým syntetickým lakem na parkety a to ve třech vrstvách. Mezi nimi jsem bednu vždy jemně přebrousil smirkem.

6.1 Výhybka s úpravou "bi-wiring":

Zapojení bi-wiring má oproti standardnímu zapojení jednu výhodu. Nemalá část výkonu pro basový reproduktor vede samostatnými vodiči, čímž se dostane dostatek proudu i pro středový a výškový měnič. Bi-wiring lze provést pro jakoukoliv reprobednu, kde je možné rozdělit výhybku na basovou část, středy a výšky

standardní zapojení	zapojení bi-wiring

Stavebnice však obsahovala terminály pro standardní propojení, a tak vhodné terminály jsem zakoupil u firmy Dexon.

Schéma zapojení výhybky

6.2 Osazení reprobeden komponenty

Tak nyní přichází ke slovu stavebnice Visaton (konečně). Nejprve uložíme tlumící materiál (1 balíček ze 4) do hlavního boxu a přišroubujeme výhybku. Výhybka sedí na tlumícím materiálu. Dále pak přišroubujeme bassreflexový nátrubek, přičemž koleno na obou stranách omotáme teflonovou páskou a nátrubky silou zatlačíme. Spojení je pevné a hlavně rozebíratelné. Přišroubujeme zadní terminál, který je již opatřen přívodními vodiči (4x2.5mm2), zakončenými fastony. Jeden balíček tlumícího materiálu je třeba nacpat i do prostoru pro středový a výškový reproduktor. Před tím však protáhneme přívodní vodiče pro reproduktory (4x1. 5mm2). Vodiče k reproduktorům přiletujeme, zatímco na straně výhybky budou opět fastony. Toto řešení jsem zvolil proto, aby byla reproduktorová skříň snadno opravitelná. Vše zakončíme připojením a usazení basového reproduktoru. Pokud jsme byli pečliví, bude hrát reprobedna na první pokus.